27. 9. 2018

Mexiko: pohled z druhé strany

English version coming soon.
La version en español viene de pronto.


(Článek, který jsem napsal pro Rotary, ke zveřejnění na jejich webu rye2240.org a případně i pro jejich papírový časopis - tak se uvidí, jestli mi to zveřejní)


Představte si pustinu posázenou kaktusy a křovisky. Sem tam se tu tyčí nějaká hora, daleko na jihu, až na samém horizontu, začíná něco, co vypadá jako prales. Na západě, kam až dohlédnete, se prostírá jen a jen moře. Jen kousek od vás stojí pár polorozpadlých a zaprášených baráků, nejspíš vesnice, ve "stínu" těch pár suchých stromů jsou uvázaní koně, blízko se povalují lidé, všichni s vlastní flaškou tequily, každý druhý vypadá jako mafián nebo drogový dealer…
A teď se probuďte: toto není Mexiko.
 Jaké je Mexiko doopravdy? Začněme u té přírody, která není docela taková, jak si ji my, Evropané, představujeme. Ostatně – nic není tak, jak to vidíme. Nebo „chceme vidět“?
Dobrá, zpátky k té přírodě: Ano, je pravdou, že po většinu roku je tu sucho. To ale nijak nebrání tomu, aby tu kromě kaktusů (kterých není zas až tak moc) rostly stromy – na severu zabírá většinu teritoria typická buš, která je v období dešťů celá zelená a v období sucha šedá jako popel a vyprahlá, na jihu Mexika ji střídá prales. Skutečné je to, že jsou tu hory a moře: o reliéfu prakticky žádné stereotypy nejsou. Snad jen dodám, že ne pořád a ne všude je tu vedro; v zimě na mnoha místech sněží, v hlavním městě (Ciudad de Mexico) teploty klesají na 5 – 10 °C, kvůli čemuž Mexičané prakticky nevycházejí z domů, pokud nemusí. Oproti tomu v létě, v období dešťů, teploty šplhají až ke čtyřicítkám (ale jo, i to se dá nějak přežít). Nutno dodat, že klima se znatelně liší podle toho, kde jste: obecně na jihu je větší vlhko a u pobřeží je tepleji než ve vnitrozemí. Bydlím na severu (na obratníku raka) u moře, na jihu i v centru Mexika už jsem byl – vím moc dobře, o čem mluvím.
A teď k tomu nejdůležitějšímu: k tomu, proč vlastně píšu tento článek. O Mexiku toho Češi vědí spoustu. A prakticky všechno je špatně. To, co se k vám dostává, jsou zprávy z desáté ruky, nedůvěryhodné krimi a stereotypy. Spousta stereotypů – a to vám říká někdo, kdo je už víc Mexičan než Čech a zažil Mexiko na vlastní kůži.
Napřed je potřeba si uvědomit, že to, že Mexiko není bohaté, neznamená, že jsou tu všichni chudí. Ani v nejmenším. Ano, srovnávat Mexiko dejme tomu s USA je jako srovnávat Česko s Německem, rozdíly jsou obrovské, ale to nijak nebrání tomu, aby se tu našli bohatí lidi. Stejně tak jsou tu úplně jiné ceny, takže i v nejmenších vesnicích je spousta pěkných domků. A ano, jsou tu velká města s bohatými čtvrtěmi. Ještě se vrátím k úvodnímu odstavci, konkrétně k tomu, že tu nikdo nic nedělá. Není to tak docela pravda. Život je tu volnější, ale každý má nějakou práci – rybáři vyjíždějí na moře hlavně v noci, restaurace (kterých je tu asi 20x víc než v Česku) otvírají až odpoledne a hodně žen se stará o domácnost, často nepracují nebo pracují příležitostně.
Co ti koně? Dobrá, jsou tu. Během posledních dvaceti let je ale rychle je ale nahrazují motorky, takže i když tu koně můžete vidět v každé vesnici, už nejsou zdaleka tak populární jako dřív. Co je pořád populární je tequila, o tom žádná. Spotřeba alkoholu je tu podobná jako v Česku, možná o něco vyšší.
A jak že je to s těmi drogami? Probuďte se, vážení, jsme v roce 2018, drogy se změnily. Změnily, ale nezmizely – stejně jako všude ve světě. A co je teda tím rozdílem? Proč je Mexiko bráno jako „drogová velmoc“? Nic těžkého: tady se o tom mluví. Z doslechu vím, že sehnat drogy jako je marihuana je tu lehčí než v Evropě a pořád tu přetrvávají gangy a drogově závislí, ale ti si to vyříkají (vystřílejí) mezi sebou a o ostatní se většinou ani v nejmenším nezajímají. Celkově vzato, ani Sinaloa, která je považována za nejnebezpečnější stát Mexika, není nijak hrozná, pokud se nechcete zapojit do této drogové hry.
A jací jsou Mexičané celkově? Mnohem přátelštější než Evropané – toto říkám pokaždé, když se mě někdo zeptá na největší rozdíl. Rozdíl je to propastný, být s Mexičany je mnohem příjemnější, vždycky se najde někdo, kdo s vámi mluví, i když vás prakticky nezná. Taky vás zve na oslavy, kterých není zrovna málo; když není co slavit, slaví se konec týdne… rozumíte tomu?
Mexiko je krásná země, která vás už navždy změní – změní váš pohled na svět, na priority, na lidi. Mě Mexiko změnilo až tak, že jsem se do něj zamiloval a nejradši bych se vůbec nevracel do Česka. Někteří mi možná nevěříte, myslíte si, že jsem se pomátl. Budiž, je pravda, že o sobě vždycky mluvím jako o Mexičanovi, ale mám k tomu důvod: to nejlepší najdete v Mexiku.

13. 2. 2018

3.4 Vánoční palma / A Christmas palm / La palma navideña

English in the middle.
Español debajo.

CZ
Do Mexika přišla zima. Pozná se to tak, že nám v domě zapnuli kotel (takže konečně máme i jinou vodu než vlažnou), teploty nestoupají nad 30 a moře má večer jenom 25 °C. Mexičani nevycházejí z domu, protože by zmrzli, venku je pořád zataženo.

Od posledního článku zase uteklo dost času, já vím. Doufám, že mě pochopíte - na výměně se nikdy nikomu nechce cokoli dělat, to je prostě fakt. Takže už to, že jsem se k tomu teď dokopal, je malý zázrak.
Taky jsem chtěl napsat dva články, jenomže mám měsíční zpoždění, takže ten první sem zkrátím do pár vět:

Článek se měl jmenovat "Cesta, cesta, cesta" a vyprávět o mém výletu do Ciudad de Mexico, který proběhl na konci listopadu. Ano, listopadu, před víc jak měsícem. Z různých důvodů jsem se ke psaní nikdy nedostal, ale není to moje chyba - to čas se nějak zbláznil...
No nic, jdeme na to:

A kam že jsem to cestoval? Do Mexika. Jo, jak se dá z Mexika cestovat do Mexika? Ono není Mexiko jako Mexiko - to Mexiko, kam jsme cestovali, je Ciudad de Mexico. Snad 22milionová metropole ležící v horách středního Mexika.

Kdybych měl psát o věcech podle toho, kolik času jsme jimi strávili, psal bych jenom o cestě a o tom, že jsem spal, bych někde prohodil jednu, dvě věty. Cesta z Mazatlánu přes Tepic a Guadalajaru trvala víc jak 22 hodin a během těch jsme jen dvakrát zastavili na jídlo. Za co ale musím Rotary pochválit, je to, že jsme jeli v celkem rozumnou dobu - z Mazatlánu jsme vyráželi ve dvanáct v poledne a do Mexika, konkrétně do zábavního parku SixFlags, jsme dorazili někdy v jedenáct dopoledne. Za co je ale pochválit nemůžu, je to, že jsme se po příjezdu nezastavili v hotelu.

Cesta byla - jako vždy - nudná. Teda vlastně… většina. Zábava přišla, když se brzo po našem odjezdu urvala jedna sedačka. Ano, slyšíte (vidíte) dobře – jedna ze sedaček se z nás psychicky zhroutila. A fyzicky taky. Napřed celkem zavazela, naštěstí ji při zastávce řidiči odtáhli do úložného prostoru, takže se nám v autobuse vytvořilo pěkné prostranství, tak akorát velké, aby se tam tři lidi pohodlně vyspali. Víc o cestě snad psát nemusím, kdybyste toho chtěli vědět víc, napište mi a já vás i s cestou pošlu někam hodně daleko.

Takže jsme, unavení a celí rozlámaní, dorazili do parku Six Flags, kde jsme měli 8 hodin volna. Každý rozumný člověk by zalezl někam do rohu a spal. Jenomže rozumní lidé přicházejí o všechnu zábavu, které je v parku opravdu dost. Jako všude jsou tu horské dráhy, všemožné houpací stroje, "strašidelný" hrad, kolotoče, předražené jídlo a davy lidí. Ale jo, sranda byla, až na to, že chvilkami bylo těžké neusnout.

Odjezd byl v sedm večer, doběhli jsme o čtvrt hodiny později a stejně jsme dalších patnáct minut čekali. Mexiko. Co dodat? Nějakou dobu jsme doufali, že jedem do hotelu. Omyl. Jeli jsme do restaurace. Špinaví, zpocení, unavení. Ale hladoví, to zase jo. Po restauraci už konečně hotel. Ovšem pozor! Hotel neznamená pokoj a pokoj neznamená spánek. Ano, stará dobrá (ehm, ehm) organizace. Patnáct minut jsme stáli ve vestibulu a čekali - ani nevím na co. Pak nás rotariáni začali rozdělovat do pokojů, což už naštěstí šlo rychle (jediná brzda byly výtahy, které byly v hotelu jenom dva - pochopitelně po schodech se nikomu nechtělo.

A Rotary se zbláznilo (no, ne že by to byla nějaká novinka) - vstávat jsme museli v 7. Což, vzhledem k tomu, že do pokojů jsme se dostali o půlnoci, nebyl zrovna zázrak. Na druhou stranu, v hotelu byly postele. A lepší spát na posteli, byť jenom šest hodin, než v autobuse. To, že jsme v pokoji byli čtyři na dvě postele, snad ani nikoho nepřekvapí.
Kupodivu, těch necelých 7 hodin spánku stačilo.
A pak už vzhůru do historie - začali jsme v Národním muzeu antropologie, potom zámek Chapultepec (který je o postkolumbovské éře, takže pro mě nic moc nového – oblečení je všude stejné, jediný rozdíl je kdo proti komu zrovna bojuje) a Bazilika Panny Marie z Guadalupe. "Bazilika" jsou dvě baziliky, stará a nová, a jeden kostel na kopci.
Večer jsme šli do centra města - zase trošku víc lidí než v Mazatlánu. Všichni na ploše několika málo km².

Poslední den (26. listopadu) byl asi nejzajímavější - šli (jasně, jeli) jsme do Teotihuacanu. Co ten jazykolam znamená? Doslovný překlad je místo, "kde se lidé mění v bohy". Prakticky je to komplex chrámů a pyramid, starší než aztécká civilizace. Největší z pyramid je tzv. pyramida Slunce a po ní pyramida Měsíce a kromě nich je podél "Cesty smrti" spousta dalších. Ostatně toto všechno najdete taky v albu na Zoneramě, předpokládám, že víte, kde je odkaz.
To, že 26.listopadu byl poslední den výletu, musí nutně znamenat jednu neskutečně otravnou věc - po obědě jsme nasedli do autobusu a vydali se na skoro dvacetihodinovou cestu zpátky do Mazatlánu. Až tak otravná ta cesta ale nebyla - snad proto, že jsem už čtyři dny pořádně nespal, snad bylo okno pohodlnější, snad... kdo ví. Ani čas.


... to jsem to mohl nechat jako další příspěvek, že? Nicméně, tady to máte - konečně víte, co že jsem to vlastně dělal před měsícem, a můžeme pokračovat k "hlavnímu" článku, který jsem pojmenoval "Vánoční palma". Proč? No, zkuste v Mexiku najít smrk, hodně štěstí...
Ve skutečnosti tu vánoční stromky jsou, ale jen plastové. A teď už by některým z vás mohlo dojít, proč se článek jmenuje tak, jak se jmenuje: je o mexických Vánocích (a taky o tom, co jim předcházelo, o Novém roce a radši napíšu i něco z budoucnosti - kdo ví, kdy se ke psaní zase dostanu).
Sranda je, že teď, jak to píšu, nevím, o čem budu vlastně psát - stalo se toho tolik, že jediná možnost, jak psát o všem, je projíždět galerii na mobilu, dívat se na fotky a podle nich psát. Suma sumárum, bude to zase takové měsíční shrnutí (a už teď se vidím, jak se mi ten dlouhej článek nechce překládat).

Takže se nebudu zbytečně rozepisovat a rovnou začnu tím, co se dělo po návratu z Mexika.
... no co by se dělo, tři dny jsem prospal.
Ale jo, po těch třech dnech se i něco stalo. To první bylo, že jsem zahájil lov na zelený paprsek (e... meteorologie - když slunce zapadá (vychází) do moře a atmosféra je perfektně čistá, několik vteřin před tím, než sluneční kotouč zmizí (vynoří se), se jeho barva z oranžové změní v zelenou; děje se to ovšem jen několikrát za rok, takže musíte být ve správný čas na správném místě), neboli jsem začal podnikat cesty po pláži. Takto jsem každý den nachodil 4 až 8 kilometrů, lov je ale doteď neúspěšný.

Pak, na samém začátku prosince, přišlo stěhování národů. Nebo spíš národností. Všichni mazatlánští inboundi měnili rodiny. A samozřejmě všichni najednou.
Co takové stěhování vlastně přináší? Pro mě asi dvě hodiny balení a zkoumání všech skříní a šuplíků, jestli jsem tam ještě něco nezapomněl. Podstatně déle mi zabrala příprava "tradičního jídla", což byl úkol všech inboundů. Ovšem zkuste si vyrobit něco tradičního na opačném konci světa. Já jsem se pokusil vyrobit bramborový salát a řízky - překvapivě se to mírně podobalo originálu (až na to, že jsem půlku věcí musel nějak nahradit; místo strouhanky cornflakes, místo kyselych okurků normální okurky a citronovou šťávu). Dokonce jsem se popral i s nepřítomností paličky na maso - maso jsem umlátil mačkadlem na česnek. Ve výsledku to nejspíš všem chutnalo, takže jsem objevil další věc, kterou umím - improvizovat s jídlem. To jste nečekali, že? No já už vůbec ne.
Samotné "předání" studentů probíhalo v domě chairmana, kde měl každý krátký proslov a po něm jsme se vrhnuli na jídlo.
Pak mi začal "nový život" - bydlím v Centru, naštěstí dost daleko od hlavních ulic, doma máme "psa", nebydlím v privátní zóně a všude je tu spousta prachu. Kupodivu mi ten prach ale nevadí, alergie to nejspíš vzdala...

Po pár dnech od stěhování, když jsem se trochu vzpamatoval, jsem začal číst mou první plnohodnotnou španělskou knihu (Francesco - Una vida entre el cielo y la tierra), ze které jsem se taky naučil překvapivě dost nových slov. Tak jasně, mnohem překvapivější je to, že už to zvládnu číst skoro bez slovníku. Druhá věc, se kterou jsem začal, byly odpolední procházky po městě - napřed po Centru, pak Malecón,... teď jsem na tom tak, že každý den chodím 5 - 10 kilometrů a dá se říct, že znám Centrum líp než místní.

Asi po týdnu se stalo něco úžasného: začaly mi prázdniny!!! (O skoro dva týdny dřív než ostatním, protože jsem nemusel dělat závěrečné testy ve škole.) A prázdninám se v Mexiku líbí, takže je tu přes Vánoce měsíc volna - české školství by si už fakt mělo vzít příklad z rozvojové země.
Co dělat přes prázdniny? Toť otázka. Někdo sleduje stodílné seriály, já jsem se rozhodl, že se pokusím prochodit celé Centrum - a povedlo se. Kromě toho jsem měl několik oslav s rodinou (ti lidi snad nikdy nespí) a pár akcí s Rotary. Objevil jsem pár míst, o kterých jsem dřív vůbec netušil, že existují, byl jsem na vánočním koncertě... no a potom najednou přišly Vánoce. Respektive 20. prosince jsem se podíval, kolikátého je, a pět minut jsem zíral, kam že zmizela ta půlka měsíce. Ať zmizela kamkoli, jisté je, že Vánoce bez varování přišly. Kdyby mi ale nikdo neřekl, že jsou vánoce a kdybych všude neviděl vánoční stromky a ozdoby, asi bych to nepoznal.
Tradice Vánoc v Mexiku je... pro mě, jakožto Evropana, divná. Těžko se to popisuje, je to prostě jedna z mnoha oslav s rodinou, kde se předávají dárky, pije se jedna tequila za druhou, všude je hromada jídla a končí se další den v osm ráno. A druhý den se to (bez dárků) opakuje. A čtvrtý den taky a pátý taky... a vůbec. No a potom najednou, ani se nestihnete vyspat z vánočních oslav, přijde Nový rok. A Nový rok v Mexiku nemůže být nic jiného než další oslava. Liší se snad jen tím, že není v domě, ale jde se do restaurace (kterou je potřeba rezervovat měsíc dopředu), hraje tam živá hudba (banda, jak jinak), pije se, konec je ve čtyři ráno a cena na osobu 1 400 peso (1450 Kč; cca 70 USD).

Po náročném uvítání nového roku jsem se stihl akorát tak trošku vyspat a 2. ledna jsem s rodinou vyrazil na Faro (ano, to je ten přerostlý kopec s majákem). Je na něm vidět, že za ty tři měsíce, kdy bylo El Faro zavřené, se na něm slušně makalo - cesty jsou nové, osvětlení je nové, ještě aby nám tu skálu celou vyměnili.
Tak, jak všichni Mazatlánci dělají z cesty na vrchol výpravu pomalu na týden s nutnou přípravou, ve skutečnosti cesta od úpatí (pěšky, jinak to nejde) netrvá víc než 20 minut. Trochu otravný vedlejší efekt toho je fakt, že je tam neskutečně moc lidí. Takže pokud chcete být skoro sami, musíte vyrazit brzo ráno - ideálně tak v šest a být na vrcholu před východem slunce. Který je, nutno dodat, velice pěkný. Západ je ale ještě hezčí - lesklé listy stromů odrážejí světlo, takže to chvílemi vypadá, jako by byly ze zlata… jednoduše krása, kvůli které se vyplatí vylézt/vyjít/vyběhnout/vyplazit se nahoru.


A to je tak nějak… všechno. Můj sen o krátkém příspěvku se skoro naplnil - za prosinec se toho nestalo zase až tolik, o čem by se dalo dlouze psát. Víc toho najdete na fotkách na Zoneramě a "už brzo" (netuším kdy) v Průvodci.
A, jako už tradičně; na dalším příspěvku se pracuje, snad se tu objeví brzo.



EN
The winter came to Mexico. What does it mean? It means that they turned on a boiler in our house, the temperature doesn´t rise above 30 degrees Celsius and the sea has only 25 °C. Mexicans don´t leave their houses because they would freeze.
A lot of time passed since the last article, I know, sorry. But I hope you´ll understand me - on the exchange, nobody wants to do anything, it´s just a fact. So it´s a small miracle that I started with this article. Well, first I wanted to write two articles, but I have a delay more than one month, so I have to short the first article into a few sentences:

The article would be named "Journey, journey, journey" and it would talk about my trip to Mexico City, which took place in the last days of November. Yes, in November, more than a month ago... For various reasons I never had time to write about it, but it´s not my fault - there´s some problem with time, it runs so fast.
Well, here we go:

Where did we travel to? To Mexico. Yeah, how can you travel from Mexico to Mexico? It´s simple. "Mexico" is also the name of the capital of Mexico. The full name of this city is Ciudad de México. City, which could have more than 22 million habitants (nobody knows exactly). A city in the centre of Mexico.
If I´d write about the things we do according to the time they took, I´ll write only about the journey and maybe two sentences about the fact that I slept.
The trip from Mazatlán through Tepic and Guadalajara lasted in more than 22 hours, we only twice stopped for food.
I have to compliment Rotary because we went in a reasonable time - we left Mazatlán in the noon and to the amusement park we arrived at eleven in the morning. Unfortunately, we didn´t stop at our hotel.

The journey was - as always - boring. Well, actually... the most of the journey. It was funny when one of the seats tore. Yes, you see it correctly - when it saw us, it just mentally collapsed. And physically too. First, it occupied a lot of space, but when we stopped, drivers pulled it into the storage on the bus, so there was a "big" empty space created. three people could sleep there comfortably.
Nothing more happened on this long way, if you want to know more, just ask me and I´ll send you somewhere far away.

And so after these 22 hours, we arrived at the Six Flags. Tired, dirty... but we were there. And also a lot of fun was there - roller coasters, various gravity attractions, a "spooky" castle, carousels, overpriced food and a crow of people. So yeah, it was fun, despite we were so tired.

They told us we´re leaving at 7 pm. We returned to our buses at 7:15 and we had to wait fifteen minutes more. Mexico. What else?
So we left Six Flags at about 7:30. Do you think we went to our hotel? No, of course. We went to the restaurant. dirty, tired, tired and tired. But yeah, we were very hungry. Then, we finally went to our hotel. Attention! The hotel doesn´t mean room and room don´t mean sleep. What am I talking about? Yes, "organization". fifteen minutes later we´re standing in the lobby waiting for... what? Do you need a reason? Nooo...
Suddenly Rotarians started to distribute us to our rooms. this part was surprisingly fast...

Our Rotarians are crazy (well, nothing new :) ). We had to wake up at 7 am. But better less than nothing. In addition, there are beds in the hotel, so better than sleep on the bus. I think you wouldn´t be surprised if I tell you that we were 4 in a room for two people.
The next day (or the same? I just didn´t recognize I slept.) we started with the National Museum of Anthropology, and the Castle of Chapultepec. Then we went to the Basilica of the Virgin Mary Guadalupe.
"Basilica" is two basilicas, old and new, and a church on the hill.
In the evening we went to the city centre - again a bit more crowded than Mazatlan.
The last day (November 26) was probably the most interesting - we went to the Teotihuacan. What does that tongue twister mean? the literal translation is the place, "where people change to gods."
What it practically is? It is a complex of temples and pyramids, older than the Aztec civilization. The largest of the pyramids is called Pyramid of the Sun and Pyramid of the Moon. Also, there are a lot of other pyramids along the "way of the death". What do I talking about? You can find it in photos on Zonerama (I hope you know where the link is).
I told you that this day was the last day of the trip - what means something really annoying - after Teotihuacan we have to come back to Mazatlán.

But the way wasn´t really annoying, maybe because I almost didn´t sleep during the trip, maybe the window was comfortable, maybe... who knows. Only time.

... I could let it as another article, right? Nevermind. :D
And here we go, this is the beginning of the "main" article today. I named it "A Christmas palm". Why? Well, try to find a spruce in Mexico, good luck...
Actually, there are Christmas trees, but only plastic. And palms are better. Howgh.
I hope all of you is so clever, so you already know what will this article be about: a Mexican Christmas (what happened before, after, the New year and much more).
Fun fact: I don´t know what will I write about. So many things happened, so I have to search my photos and look for some events, hopefully enjoying for you.
And I really don´t want to translate it, it takes a lot of time... but once I started this blog, so now I can´t stop. Mmh, who says? ... Let´s start.

And let´s start with "what happened when we returned from Mexico City": I slept for three days. Nothing more. But... yes, after these three days something happened. I started my hunt for a "green flash" - just search what is it. Also, I started with walking, every day about 4 - 8 km.
Then, at the very beginning of December, the "great migration" started - all inbounds in Mazatlán changed their family. Fortunately, I can pack fast, so it didn´t take more than three hours for me. And I had a lot of time to prepare a "traditional" Czech food (we all had to do it). It sounds like... okay, no problem. But there IS a problem. One big problem. Try to make some traditional food on the other side of the world. I tried to make a potato salad with a schnitzel. Surprisingly it resembled the original, although I had to replace a lot of things (cornflakes instead of crumbs, instead of sour cucumber I used normal cucumber and a lemon juice...) or use them... very creatively (I used a garlic presser as a tenderizer). Surprisingly the result was probably good, so I found another thing I can do - improvise with food. Yes, I can do a lot of things, but this? I really didn´t expect it.
The actual "transfer" of students took place in the house of the Chairman, where everyone had a short speech and after we ate all food we brought.
Then the "new life" began - now I live in the Centre of Mazatlán (fortunately far from all rush streets), at home we have a "dog" (chihuahua), I don´t live in a private fraction and everywhere there´s a mass of dust. But, somehow, my allergy disappeared...
After a few days I started reading my first Spanish book (Francesco - Una vida entre el Cielo y la tierra) from which I learned a lot of new words, however, I almost didn´t need my dictionary.
The second thing I started was walking around all the city in the afternoon - the Center, the Malecon... now I use to walk at least 5 kilometres per day (almost daily) and I can say that I know the city more than a lot of locals.
After one week, something amazing happened: my holidays began!!! (two weeks before the others, because I didn´t have to participate in final exams) Mexico love holidays and holidays love Mexico, so during the Christmas, they stay there for almost one month. What did I do during the holidays? I really wasn´t bored - I had a lot of parties with my fantastic and crazy family (I think they don´t have to sleep), some events with Rotary, a Christmas concert... and then suddenly the Christmas came. How? On December 20 I looked what day is it - and a few minutes I just stared at it with no idea where is the rest of December.
How does Christmas in Mexico look like? Christmas trees, decorations, decorations and decorations.
For me, as a European, the Christmas tradition here is weird. It´s hard to describe, it´s just one of a lot of celebrations with the whole family, we give our gifts to the others, ( ! NOT ! ) drinking tequila, whiskey and a lot of strong beer, there is a lot of food and the party lasts until 7 am the next day. That day everything repeats. The only difference is that lasts at 3 am. Next days it´s the same - parties, drinking... and then, suddenly, the New Year comes. And the new year in Mexico cannot be anything different than another party This one is not at the house, a lot of families go to some restaurant (which you have to book at least one month before. There is a live music (banda, of course) playing, lasts at the 4 am and the price for one person is 1400 peso (1450 CZK, or about 70 USD).
After a week-long celebration a slept a little and then, on the 2 on January I went to El Faro (yes, the big cliff with a lighthouse). Still, they´re rebuilding it, but already you can see that a lot of work is already done - the path is new, lights are new... sometimes it looks like they completely changed it.
For the people from Mazatlán, it´s a long trip you have to prepare for. Actually, for me, it´s nothing more than 20 minutes of walking without any difficulties.
A little bit annoying is that there are a lot of people, so if you want to be the only one there, you have to go before the sunrise. Sunrise (and also sunset) is very beautiful there, I highly recommend you to go.

And that´s sort of... everything. My dream about a short article almost completed, in December nothing complicated happened.
As you know, you can see more on my Zonerama account, where I put all my photos. Be free to watch (and use if you want) them!


And, as traditionally: soon I´ll add a new article, this time it will be the Mazatlán guide (and it is already almost completed!)
Peace


ES
El invierno vinó a México. ¿Como se puede ver? En mi casa prendieron la caldera (entonces no tenemos solo el agua fría), la temperatura es bajo de las 30 grados celsius y el mar tiene como 23 grados. Los mexicanos no quieren salir de sus casas, porque hay mucho frío.

Yo sé, mucho tiempo pasó despues del artículo pasado. Pero espero que me van a entender – los de intercambio nunca no quieren hacer nada, es la pura realidad. De hecho estoy feliz que ya me falta solo la traduccion a español, es un milagro que tengo tanto tiempo que puedo escribir.
Por el primero pensé que voy a escribir dos artículos, pero... ustedes saben, tengo retraso más que un mes. No sean triste, voy a escribir de todo.

Ahora empezo con “el artículo primero”. Su nombre es “Ruta, ruta, ruta” y es de mi viaje a la Ciudad de México en el fin de noviembre. Sí, noviembre. Yo sé que hoy es el 30 de enero, solamente antes no tuve tiempo por muchas cosas que pasaron. y tambien el tiempo es demasiado rápido...
Okay, empecemos:
A donde fuimos? A México. Bien, como se puede viajar a México de México? (creo que ustedes que hablan español lo saben, pero para la traduccion profunda...) No es tan difícil, porque México no es solo la país, tambien su capital tiene el mismo nombre. La metropolitana tiene 22 millones personas y se localiza en el Valle de México.

Si hablaría de todas cosas por el tiempo que ocuparon, hablaré solo de la ruta (por eso este artículo tendría ese nombre). De Mazatlán, por Tepic y Guadalajara viajamos más que 22 horas. Afortunadamente los rotarios eligieron bueno tiempo – salimos en mediodía y a México (al SixFlags) vinimos como a las 11 del día. Desgraciadamente no fuimos al hotel.

La ruta fue – como siempre – aburrida. Pues... la mayoría. Tuvimos la diversion, cuando una se los asientos se rotó. Sí, SE rotó – nadie no hizo nada.
Cuando descansamos en Burger king, los conductores la pusieron abajo, entonces tuvimos un lugar bastante grande para dormir.
No voy a decribir más la ruta – si quieren saber algo más, contacten me. Si son tan valientes.

Entonces, cansados y aburridos, vinimos a SixFlags, donde tuvimos 8 horas. Y fue divertido, hay muchas cosas.
Nos dijeron que vamos a salir a las 7 de la tarde. Claro, vinimos a las 7:15 y tuvimos que esperar quince minutas más. Mexico. Esperamos que vamos al hotel. Error. Fuimos al restaurante. Despues ya fuimos al hotel. Pero ¡cuidado! El hotel no significa la habitacion z la habitacion no significa dormir. Sí, como siempre, la organización fantástica. No se cuanto tiempo esperamos en el vestíbulo, despues ya todo fue rápido (gracias a... ¿Dios? ¿Rotario?).

A Rotario, aunque está loco – tuvimos que levantarnos a las siete. Al hotel llegamos como a la medianoche, entonces no tuvimos demasiado tiempo. Pero mejor dormir seis horas, dos personas en una cama, que no dormir.
En la mañana (más tarde en la noche) fuimos al Museo Nacional de Antropología y despues a Chapultepec. En la tarde visitamos la Basílica de Santa María de Guadalupe¨y en la noche fuimos al centro de la ciudad, pasamos por el Palacio de Bellas artes.
el último día (26 de noviembre) fue el más interesante: fuimos al Teotihuacan, “lugar donde los hombres se convierten en dioses”. Creo que ustedes, los Mexicanos lo conocen, pero si no: es un complejo de los templos y pyrámides, las más grandes son el pirámide del Sol y el pirámide de la Luna. Hay muchas más por la calzada de los muertos.
Y ya basta, todo esto pueden encontrar en Zonerama (espero que saben donde está el enlace).
Este día fue el último. ¿Saben lo que significa eso? Sí. Despues tuvimos que regresar a Mazatlán. Y la ruta fue taaaaaan aburrida, aunque mucho tiempo dormí... ¡pero sobreviví!

Okay, entonces así es – este fue mi viaje a México y ahora podemos continuar a la parte esencial de este artículo. Porque se llama “La palma navideña”, aunque ya es febrero? Porque el tiempo pasa muy rápido y ahora voy a escribir del Navidad, el año nuevo etc. ¡Empecemos!
No es verdad que no hay pinos de navidad. Si hay, pero son de plástico. :-/
De verdad, no tengo idea de que voy a escribir (antes de que escribí la version en checo) – tantas cosas pasaron, que no las recuerdo todas. Entonces tengo que ver a mis fotos y escribir los eventos en cuales las tomé. (Ya me veo como no lo quiero traducir – la traduccion a dos idiomas necesita muchisimo tiempo.)

No vamos a retardar:
Que pasó cuando me regresé de México? Nada. Casi. Tres días no hice nada, despues empecé a caminar más que antes (que significa como 4 – 8 kilómetros por día) y hacer muchas fotos de la puesta del sol.
Despues la mudanza vinó y todos los estudiantes de intercambio cambiaron su familia. Cuanto tiempo necesité para mudarme? De hecho no más que dos horas, cuando busqué por todos los cajónes para mis cosas. Más tiempo necesité para preparar la “comida typica checa”. Bien, han tradando preparar algo tradicional de su país cuando se encontran en la otra parte del mundo? Yo quise preparar la carne frita con la ensalada de papas – sorprendemente fue un poco parecido al original (de hecho, tuve que reemplazar muchas cosas – usé los cornflakes en vez del pan rallado, en vez de un tipo de los pepinillos use pepinos y limón...). No necesité ni ablandador – “maté” la carne usando la prensa de ajos. Sorprendentemente no fue malo – al contrario fue muy bueno. No sabía que tambien puedo improvisar con la comida. No lo supusieron, ¿verdad? Yo tampoco.
Y despues mi “vida nueva” empezó – vivo en el Centro, en la casa tengo un perrito, no vivo en la zona privada y hay un montón del polvo. Pero mi alergía al polvo se fue, no sé a donde y no la voy a buscar...

Despues de varios días me recuperé de los cambios y empecé leer mi primero libro en español (Francesco – Una vida entre el cielo y la tierra) y sorprendentemente casi no necesité el diccionario. Tambien continué caminando por la ciudad – el Centro, el Malecón... y ya puedo decir que conozco la ciudad mejor que mucha gente que vive aquí por los años.

Una semana despues algo increíble sucedió: los vacaciones empezaron!!! (Dos semanas antes de los otros, porque no tengo que participar en los exámenes.) Y los vacaciones aman México y México ama los vacaciones, entonces están aquí para un mes – mejor que en la “moderna” Republica Checa, donde tenemos solo 10 días de vacaciones.
Que hacer cuando tengo los vacaciones? Eso es la pregunta. Mucha gente ve las series o hace cosas como así, yo elegí que voy a recorrer todo el centro de la ciudad. Tambien tuve muchas fiestas con mi familia (me parece que no necesitan dormir) y algunos eventos con Rotario. Encontré algunos lugares que antes no tenía idea que existen, fui a un concierto de Navidad... y despues el Navidad vinó. O mejor dicho: el 20 de diciembre miré al calendario y cinco minutas pensé, donde está el resto de diciembre, a donde se fue la mitad del mes.
Para mí como un Európeo, la tradicion mexicana del Navidad es... rara. Es difícil describirlo, aquí me parece que no es tan “tradicional”, que es más moderno y no respeta mucho a la historia. Pero bien, así es la tradicion aquí. El Año nuevo es similar – una gran fiesta.

Dos días despues me desperté y fui al Faro con mi familia. Durante los tres meses cuando estuvo cerrado cambió mucho – todo es nuevo, excepto la isla, esa es la misma que antes.
Todos mexicanos dicen que subir al Faro es dicícil, necesita una semana de la preparacion... claro que no, se puede subir en menos que ěé minutas y no es nada difícil. Desgraciadamente mucha gente sabe que es fácil y siempre hay mucha gente. Entonces si quieren ir solo, tienen que ir muy pronto en la mañana, como a las seis. O más pronto y ver la salida del sol, que es muy bonita ahí. La puesta del sol es igual, si no es mejor – todos los arboles se ven como si fueron dorados.

Y eso es... todo. Para este artículo, muchas otras cosas ya han pasado antes de que tuve tiempo para traducirlo a español.
Yo sé, este artículo no es muy largo – que es muy bueno para mí, porque la verdad es que no tengo tiempo para nada. Nada, nada. Bien, si quieren ver algo más, miren a mi perfil de Zonerama e Instagram – hay todo.
Y muy pronto tambien en la guía, que ya está casi completa. ¡Esperen solo un poco!

9. 12. 2017

3.3. Učit se, učit se, učit se / Learn, learn, learn / Estudiar, estudiar, estudiar

English in the middle.
Español debajo.

CZ
VAROVÁNÍ: Tento článek je čistá kritika škol a ani v nejmenším nemá mít žádný skrytý význam a nemá narážet na aktuální dění ve společnosti.
Nehledejte v něm žádnou chválu něčeho, co si chválu nezaslouží. Na druhou stranu nemám v plánu kteroukoli ze škol shazovat - obě mají své chyby a o všech budu psát jen tak, jak je to ve skutečnosti.
Díky za pochopení.


Jak už jsem avizoval minule, nachystal jsem si pro vás článek srovnávající českou a mexickou školu.
Mexickou sice ještě neznám až tak dobře, nicméně pro jednoduché srovnání to stačí. A českou znám až moc.
Napřed něco málo o systému samotném (pro překlad do ostatních jazyků popíšu i český systém):
Česká povinná školní docházka začíná posledním rokem mateřské školy (v 5 letech). Následuje devítiletá základní škola rozdělená na pětiletý první stupeň a čtyřletý druhý stupeň. Po 5. nebo 7. třídě je možné po složení přijímacích zkoušek pokračovat na víceletém gymnáziu, kde už bez dalších zkoušek studium přechází ve středoškolské ukončené maturitou. Pro ty, kdo zůstanou na základní škole celých 9 let, je velká nabídla středních škol, které trvají od dvou do 4 let, podle náročnosti, čtyřleté jsou zakončeny maturitní zkouškou. Dalším stupněm vzdělání je vysoká škola (nebo univerzita), která trvá nejčastěji 5 let, výjimkou je šestiletá medicína.
V Mexiku je to Preescolar (3 roky), Primaria (5 let), Secundaria (3 roky), Preparatoria (3 roky) a univerzita.

Dost věcí se srovnává těžko - holt mezi Českem a Mexikem je spousta rozdílů, ale zkusím být co nejobjektivnější a brát ohled na všechno.

Česká škola je, mohlo by se zdát, zdarma. Jasně že ve skutečnosti placená je, z našich daní. Sice to není 4000 Kč za měsíc jako ICO, na druhou stranu mexická vláda nefinancuje vzdělávání a daně v Mexiku jsou zanedbatelné. Ještě později uvidíte, že ta částka není až tak přehnaná.
ICO je jednoznačně nejprestižnější škola ve městě. Moje gymnázium v Česku o sobě taky tvrdí že je prestižní (no, prestižní bylo, v dobách tak dávných, že jediné zápisy z nich máme na hliněných tabulkách).
Takže co se týče peněz, které škola vyžaduje, 1:1

Ještě se vrátím k té prestiži - ICO (Instituto Cultural del Occidente - západní kulturní institut) je ve městě pojem, který něco znamená. Škola o sobě dává vědět, jak to jen jde, a podle toho, že tady studuje téměř 4000 lidí, tak se jí to daří. No a pak tu máme gympl… 600 lidí není málo, na to, jaká je Kroměříž dědina (30 000 lidí). Ovšem jaká je prezentace školy? No upřímně mizerná. Ano, škola nám umožňuje účastnit se soutěží. Ale to je tak všechno. I když toto je věc, kterou by se škola měla chlubit, snažit se co nejvíc profitovat z toho, že její žáci vyhrávají ve všemožných soutěžích a olympiádách, dokonce se už několik let pravidelně účastní Výměny mládeže Rotary a zdá se, že budou ještě nějakou dobu pokračovat, úplně to ignoruje. Jo, občas se na stránkách školy (kam nikdo nechodí a jsou mizerně udělané - možná je to účel) objeví krátký článek o nějakém super úžasném úspěchu ve sportu, jako třeba že jsme vyhráli krajské kolo, kterého se zúčastnilo celých 6 vesnických škol, ale to je tak všechno. Že jsme úspěšní ve vědeckých soutěžích, kterých se účastní desítky nejlepších škol z Česka, to je něco naprosto nevýznamného. Už to, že se to občas objeví ve školním rozhlase, je zázrak.
V jednom je ale gympl velice úspěšný. Ve zneviditelňování se na něj má asi málokterá škola.
Za snahu získává ICO 2 body, gympl 5 gramů dobrého pocitu a neviditelný plášť za to, jak se dokáže maskovat.
3:1

Způsob výuky
Způsob výuky je… něco nesrovnatelného. Ale hezky postupně, něco z toho třeba vyjde:
V čem je gympl lepší? Ve třídách je pod 30 lidí - na ICO 40. Za to si zaslouží 0,5 bodu.
V čem je lepší ICO?
• Máme jen 9 předmětů (v Česku cca 14), v pololetí se některé mírně upraví
• ‎Učitelé učí jen jeden předmět a učitelé předmětů jako fyzika, informatika atp. nemívají na starosti tolik tříd co v Česku.
• ‎Zůstaňme u učitelů - učitelé jsou tu lepší. Na rovinu, na gymplu se najde dost nejmenovaných učitelů a učitelek, kteří neumí učit, učí špatně a člověk se za ně kolikrát stydí, některé exempláře by nejradši pro výstrahu pověsil ve vestibulu…
• ‎A ještě k učitelům - věkový průměr je tady asi tak o 150 let menší. To neberu jako klad nebo zápor školy, jen srovnání toho, jak funguje společnost.
‎Co říct o výuce jako takové? Mexiko je Latinská Amerika, takže úroveň prostě nemůže být taková jako v Česku (i když se často blíží - respektive ta česká se pomalu snáší volným pádem). Znalosti tu nejsou takové jako v Česku a asi ani nikdy nebudou. Ten, kdo se ale chce učit víc, má možnost. Takže jak jsou na tom moje školy ve srovnání s průměrem své země? ICO je vysoko nad průměrem, gympl neví, že existuje něco víc než průměr a že je to výhodné pro všechny.
5:1,5

Teď česká škola zase nedostane ani 1 bod, sorry. Jdeme se bavit o školním dni.
V Česku začíná škola každému jinak (běžně v 7:55, někdy v 8:50, někdy 7:00 V Mexiku každý den 7:15.
Vyučovací hodiny jsou na gymplu o 5 minut kratší, neboli prakticky žádný rozdíl.
Co ovšem rozdíl je, jsou přestávky - tady máme jen 2 dvacetiminutové, po 3. a 6. hodině - a podle mě je to lepší než 5, 10 až 20 minut po každé hodině, jako v Česku.
Gympl končívá ve 13:20, ICO 3× týdně ve 14:30 a dvakrát ve 12:35. A nemá odpoledky.
České škole 0,5 bodu za pozdější začátek, ve zbytku vítězí Latinská Amerika.
6:2

ICO má vlastní bufet, malý "obchod" s potravinami, nápoje. Co máme na gymplu? Automaty na vodu. Blahopřeji, česká vládo a vy všichni, kdo jste tento zákaz na naši školu dotáhli, děláš si perfektní reklamu (ano, taky jsme měli bufet, než to "pamlsková vyhláška" zakázala kvůli tomu, že toasty a párky v rohlíku jsou nezdravé - jasně, teď si všichni chodí do asijského fastfoodu pár metrů od školy).
Původně jsem tu kvůli špatné informovanosti psal, že za to může EU - za toto zrovna ne, což ovšem neznamená, že nemrší hromadu jiných věcí.
Za demenci našich politiků: 7,5:2

Třídy na gymplu neskutečně páchnou. A nevětrá se, protože je zima - jako bonus topení jede na plné pecky. Ne, v takových podmínkách se opravdu nedá učit. V Mexiku mají třídy obrovská okna (a z východní strany je před nimi plachta, aby slunce tak nepražilo - v Česku máme žaluzie, které všechno teplo samozřejmě propouští, jenom dělají tmu a my celé dny svítíme, i když je dost přirozeného světla) a taky klimatizaci, která jede pořád na cca. 22 °C.
V Mexiku, stejně jako v Česku, si musíme platit učebnice. V Mexiku nám je škola koupí za nižší cenu, než bychom to kupovali my - a navíc bez práce.
8,5:2

Kromě učebnic tu máme ještě tzv. manuály - knihy, podle kterých se jede celý stupeň školy (preparatoria atp.). Píše je sám učitel, takže navazují a neopakují se, není potřeba polovinu věcí přeskakovat. Proč to v Česku není???
Blbé je, že ve škole nemáme kde je nechat, takže to všechno musíme každý den tahat.
9:2,5 (za úložný prostor ve škole)

Písemky a systém hodnocení. (Já se omlouvám, ale fakt nemůžu najít nic, z čeho by měla body česká škola…)
Něco jako přepadáky tu neexistuje. Všechny písemky jsou ohlášené alespoň týden dopředu a píší se hned po tom, co se dobere dané učivo - takže když se něco nestihne, tak se písemka posune na další hodinu, než se to dodělá.
Školní rok je rozdělený do dvou semestrů, každý má 3 období. Na začátku každého období se dovíme přesné datum závěrečného testu.
10:2,5

Taky způsob písemek je jiný - tady máme většinou testy, kde se kroužkuje A, B, C, D, E a případně kombinace.
No dobře, ne vždycky je tento systém lepší a najdou se lidi, kterým nemusí vyhovovat.
10,5:3

Hodnocení je tu procentuální. Máš špatně 10 %? Dostaneš 9 (známky jsou jiné než v Česku, odpovídají procentům úspěšnosti - takže známka 8,5 znamená 85 % správně. V Česku je nejlepší 1 a nejhorší 5, viz níže). Máš špatně 50 %? Máš 5 a příště se víc snaž. Pořád je ale vidět, že máš polovinu správně.
Jo to v Česku… tam si každý hodnotí jak se mu zrovna chce - když potkáš blbce, který ti za polovinu správně dá za 5, tak máš za 5 a nemůžeš si ani pořádně stěžovat, protože učitel(ka) má vždycky pravdu a dělá všechno správně. Houby s octem a drobná úprava skóre. Drobná za to, že tato věc mi přijde jako dost podstatná.
13,5:3

Spousta věcí, které se v Česku učí jen proto, že se "to tak vždycky dělalo" - jako například pamatování si vzorečků, které si kdykoli můžeme najít, nebo počítání bez kalkulačky, se v Mexiku neučí. Kalkulačka je samozřejmost, v testech z matiky máme vypsané všechny vzorce, které potřebujeme. Proč si pamatovat něco, co se kdykoli dá najít a když nedá, tak to sotva někoho bude zajímat? České učební osnovy se nezměnily od dob komunistů, a to už je nějaký ten pátek.
Tenkrát mělo počítání smysl, kalkulačky neexistovaly, výpočetní technika byla ještě v plenkách. Ale teď, v roce 2017?
15:3

… no dobře, pro českou školu bod aby nebyla smutná, za to, že znalosti a požadavky jsou o něco větší.
15:4
Vybavenost tříd je skoro stejná - stoly v Mexiku jsou jednomístné a celkem malé, lavice v Česku většinou dvojmístné a ne nějak moc větší.
Televize a projektor ve třídách je na obou školách samozřejmostí, v Mexiku máme navíc větráky a klimatizaci - což by se v Česku stejně nepoužívalo, protože by to a) nefungovalo, b) polovina lidí by zmrzla.

Gympl má krásnou historickou budovu, ICO je moderní, ale taky pěkná. A nikdo tady neprudí s nástěnkou, umýváním tabule, službou, která hlásí, kdo chybí, kytičkářem, oknářem, dveřářem, vypínačářem, ajťákem,… a se třídnickou hodinou. Toto je v Česku "vyřešené" opravdu špatně - ve třídnickou hodinu se mění každá hodina s naším třídním učitelem (já jsem měl třídní ze zeměpisu, který byl 2× za týden - neudělali jsme nikdy skoro nic) takže na předmět nezbývá čas, a když je to potřeba, třídnická hodina se udělá o velké přestávce (20 minut volna po 2. hodině), před vyučováním, po vyučování… proč do kelu? V Mexiku je moje třídní učitelka informatiky, kterou máme 7× za týden jako normální hodinu a jednou za týden (poslední hodina v pondělí) máme třídnickou hodinu - když je potřeba něco řešit, tak se to řeší, když ne, tak máme normálně informatiku a pak máme další hodinu volnější. Za lepší (čti "logickou") organizaci
16:4

ICO má školní autobusy, gympl nic takového nepotřebuje - Kroměříž je malá a MHD je o něco lepší než v Mexiku.
Gympl má o něco větší sbírky (biologické, geologické…) což by ICO mělo taky, kdyby bylo starší než 60 let.
ICO z pochopitelných důvodů nemá povinný tělocvik venku - hodně lidí by se uvařilo a aktivně sportovat ve 30stupňovém vedru prostě nejde.
Ani jedna ze škol nemá vlastní jídelnu - v Mexiku běžné, v Česku ani moc ne.

Takovýchto věcí by se našla ještě spousta - nemyslím si ale, že je potřeba o všech psát. To hlavní (alespoň pro mě) už jsem řekl a skóre už by se asi moc nezměnilo.
Ano, skóre. Celkově objektivní srovnání dopadlo 16:4. Upřímně, ani já jsem nečekal, že vítězství mexické školy nad českou bude až tak drtivé. Na to, jak je evropské školství považováno za pokročilé, má spoustu chyb a nesmyslných pravidel. Takže jakkoli jsou znalosti vyšší, ve výsledku není k žákům ani učitelům nijak příjemné. Přijde vám to správné? Myslíte si, že nezáleží na lidech, jen na znalostech, které jsou navíc často taky nesmyslné?
Co můžeme dělat? Nic moc. Můžeme apelovat na vládu, aby změnila osnovy, můžeme se vnucovat EU, aby přestala strkat nos do věcí, kterým nerozumí (a místo toho si řeší svoje problémy, kterých není málo). Byla by ale celkem bláznivost čekat nějaký pořádný výsledek. I kdybychom něco dokázali změnit, pořád tu bude spousta věcí špatných, ať už způsobených historií nebo povahou místních lidí, které prostě nezměníme. Můžeme to ale alespoň zkusit, ne?

Pokud se mnou nesouhlasíte, chápu vás. Kolik lidí, tolik názorů a můj názor rozhodně není jeden z těch běžných.
Pokud se mnou souhlasíte, jsem rád. A prosím vás o sdílení tohoto článku, protože jenom tím, že do povědomí lidí dostaneme informace o současné situaci školství, můžeme něco změnit.

Pokud byste měli nějakou připomínku, něco, na co jsem ve srovnání zapomněl, napište mi - za každý postřeh nebo i kritiku budu rád. Ono - psát o takovéto věci je celkem složité, má to spoustu aspektů, které nikdy nedokážu postřehnout všechny.
Obzvlášť když přede mnou leží dlouhá, předlouhá cesta...


EN
WARNING: This article is only about schools and in any case, it DOESN´T speaks about actual political and social situation in the world.
This article is written as truly as possible and its purpose isn´t to say anything fictive about any of schools.
Thanks for understanding.


As I said last time, I prepared for you one article, comparing Czech and Mexican school. So here you are.
Still, I don´t know everything about Mexican school, but for a small comparison, it´s enough. And Czech school I know too much.
First a little about each school system.
Czech compulsory school starts at 5 years of age, with the last year of kindergarten, followed by a nine-year primary school, divided into five-year and four-year stages.  After 5th or 7th grade it´s possible to go to "grammar school" (not direct equivalent). At grammar school, after the rest of primary school, you continue on secondary (4years) without any exams, after 4 years there´s a maturity (the final exam). Who is not at grammar school, after primary school, he can choose 2 years or 4 years (with maturity) secondary school. The next level of education is high school (or university), which takes usually 5 years, except a six-year medicine.
In Mexico, it´s Preescolar (3 years), Primaria (6 years), Secundaria (3 years), Preparatoria (3 years) and the University.
A lot of things are difficult or impossible to compare - yep, there´s a big difference between Mexico and the Czech Republic, but I´ll try to be as objective as possible and take everything into account.
Czech school is, it might seem, for free. Sure, in reality, it´s paid by our taxes (15 %). ICO, my Mexican school, costs almost 200 USD, but Mexican government doesn´t pay it anything. On the other hand, taxes in Mexico are minimal. Later you´ll see that 200 USD is not really a lot.
ICO is the most prestigious school in the city, my "middle school" (it´s not really middle school, but it´s the most similar) in the Czech Republic also says it´s the most prestigious (well, it was prestigious, but like 5 000 years ago)
So in terms of the money that the school requires: 1:1

Back to the prestige - ICO (Instituto Cultural del Occidente - Western cultural institute) means a lot in Mazatlán. The school does a lot of things, from charity to scientific events, so everybody knows it. And it´s successful, nearly 4 000 people are studying here. And then, there´s my middle school... 600 students is a lot, Kroměříž is a small village (30 000 inhabitants). However, what is the presentation of the school? Well, frankly miserable. Yes, the school allows us to participate in competitions. But nothing more. Although this is the thing school should be proud of, profit of its students´ success in a lot of competitions, in addition, we also participate in Rotary Youth Exchange for a few years - and school ignores it. Yes, sometimes on the school´s website (nobody watches it; it's horrible) there´s a short article about some super wonderful success in a sport like we won the regional round, where 6 village schools participated... What more? Nothing. That we have been successful in scientific competitions involving the best schools from the Czech Republic, it is something utterly insignificant, it´s a miracle that sometimes it is in school radio (not public radio, of course).
So this is one of the reasons why nobody knows my Czech school.
ICO gets 2 points for all thing they do, my middle school gets an invisible cloak.
3:1

Teaching methods
Teaching methods are... something incomparable. But let´s begin, maybe something will come up.
At my middle school, there are less than 30 people in each class. At ICO 40. 0.5 point for Czech school.
What´s better at ICO?
• We have only 9 subjects (in Czech Rep. about 14)
• Teachers have only one subject and don´t have as many classes as possible.
• Stop at teachers for some time - here teachers are better. Honestly, on my Czech school, there are a lot of teachers I´m ashamed of - sometimes I think it would be the best to hang them in the foyer, like a warning for the others.
• Also in Mexico, teachers are usually younger - it´s not a mistake, but young teachers could learn new things and ideas.
In the overall, Mexico is just Latin America, so the level cannot be the same as in the Czech Republic. Knowledge is not the best here, but who wants to learn a lot, he has an option.
Now let´s compare each school with an average of its country. ICO is high above the average, my grammar school doesn´t know there´s something better than an average.
5:1.5

Now the Czech school will not get enough 1 point, sorry. We´re going to talk about the school day.
In grammar school, classes start at 7:15, 7:55 or 8:50. Such a good idea. Just... why? ICO starts at 7:15 daily.
Classes at ICO are 5 minutes longer, so there´s practically not a difference.
What is the difference are breaks - here we have only two, 20 minutes after 3rd and 6th class. I think it´s better than 5, 10 or 20 minutes after each class as in the Czech Republic.
My grammar school usually ends at 13:20, then we have afternoon classes sometime. ICO ends 3 times in a week at 2:30 pm and twice at 12:35 pm.
Czech school gets 0.5 points for shorter days. And Latin America? The rest.
6:2

ICO has its own snack bar, fast food, and small "store". What my grammar school has? Vending machines with WATER. Congratulations, our parliament, nobody thinks you´re stupid ... (yes, we also had a snack bar, before Czech government banned it because it´s unhealthy - of course, now everybody goes to Chinese fast food 50 meters from school).
First I wrote it´s a rule of EU - it was just a false information. But this doesn´t mean that European Union is good...
For the debility of our grandiose gvernment: 7.5:2

Classes at my grammar school (well, probably it´s the same at every Czech school) smell horrible. And we don´t use ventilation because it´s too cold. Also, heating works every time. Yes, it´s impossible to study in these conditions. In Mexico, classes have huge windows (from the east side, there is a tarp, protecting against the light) and also air conditioning.
In Mexico, as in the Czech Republic, we have to pay for our books. But in Mexico, school buys them for a better price and without work for us.
8.5:2

In addition to the books, we have manuals - books, written by our teacher. There are only things we´re going to study, so we do everything just once (in the Czech Republic, sometimes we do the same things more than once - for example Excel in IT).
Unfortunately, we have to bring our books and manuals and books to school daily - at school, we don´t have any storage.
9:2.5

Exams and classification system. (I´m sorry, but I just can´t find anything that can give points to Czech school...)
First, we don´t have any abrupt exams - for some reason, a lot of teachers in the Czech Republic love this. Here, every exam is announced at last one week before. And we write test right when we finish the topic (in the Czech Republic, some bad teachers write tests about two weeks after they finish with the topic).
The school ear is divided into 2 semesters, each of them has 3 periods. At the beginning of each period, they told us the date of final exam.
10:2.5

Type of exams is different - usually, we have to choose between A, B, C, D, E or some combination of them.
Okay, some people may not like this system.
10.5:3

Here, the rating is the percentage. Do you have 10 % wrong? You get 9 (marks exactly correspondent to a percentage - if you have 85 % correct, you have 8,5. In the Czech Republic, the best is 1 and the worst 5). Do you have 50 % wrong? You have 5 and you have to work more next time. But still, it´s visible that you have half correct.
Well, at my grammar school... the teacher can give you a mark he wants. When you meet an idiot, who gives you 5 (the worst mark) for a half correctly, you have 5 and you cannot even complain because a teacher is always right and does everything correctly. Holy shit and a little change in our score. A little, because I think this is important.
13.5:3

In the Czech Republic, a lot of things we learn just because "it has always been done like this" - such as remembering stupid formulas you can everytime find on the internet/in books, counting without a calculator, and some other stupid things we don´t learn in Mexico.
The calculator is commonplace on the math test, we have listed all the formulas that we need. Why remember something that can be found at any time, and if it does not, then it is hardly anyone interested in?
Czech curricula have not changed since the Communists, and that's some time.
I these times, it made sense - we didn´t have good technology, calculators... but now, in the year 2017?
15:3

Okay, Czech school is probably sad right now, so I´ll give them points for better knowledge.
15:4

Equipment in classes is a bit different, but not really different - desks in Mexico are small and single, In the Czech Republic, they´re for two people and also small. In each class, there´s a television and a projector (grammar school, ICO), in Mexico, we also need air conditioning and fans.

My Czech school has a beautiful historical building, ICO is new, but also nice. Here nobody bothers with a bulletin board, cleaning board, class service (who tells a teacher who is missing in Czech schools), "nurserymen", IT expert... and with the form teacher lesson (well, I don´t know if this translation is correct... in this class, we solve problems in class, planning our activities etc.). This is really horrible in my grammar school - we don´t have a special time for this class, so we make it when we need - last year, my class teacher was a teacher of geography, which we had only 2 times per week. Of course, we didn´t have time to anything, sometimes we had to make this special hour before classes or during our 20mintes break... just why?? In Mexico, my class teacher teaches IT, so we have 7 regular classes per week and one class (the last hour on Monday), where we usually do class stuff, so we don´t lose time with it. And when we don´t have anything to do? We just have normal class.
So for better (read as "logical") organization,
16:4

ICO has school buses (we have to pay for them), in Kroměříž (my town), we have good city transport. And the town is small, so a lot of people use bikes.
My Czech school has really good biological and geological collections, ICO doesn´t because the school is about 70 years younger.
At ICO, we don´t have to do any sport - we can choose between a lot of activities (football, basketball, band, radio, chess...)
Neither school has its own canteen - in Mexico normal, in the Czech Rep. a bit strange.

Still, there are a lot of things, but I don´t think it´s necessary to write about all of them. I already wrote about all (almost?) important things, so the score wouldn´t change a lot.
Yes, the score. The final result of an objective comparison, not only knowledge, is 16:4. Honestly, I didn´t expect this, I expected something like 12:9. So yes, although the European knowledge is better, the school system is like to be called "modern", it is MUCH WORSE than Mexican school system. Yes, you learn more, but in fact, it´s not pleasant neither to students, nor teachers. Do you think this is good? Do you think it´s good that everything matters only on your knowledge, nobody cares about your personality, nobody cares about what do you want?
What can we do? The sad truth is that we can´t do almost anything. We can appeal to the government to change the curriculum, we can force the EU to stop keeping their nose to things they don´t understand (and instead solve their own problems, they have a lot of them). But it would be total craziness to expect a good result. Even if something could change, there is still a lot of wrong things, whether caused by history or the nature of people, which nobody can change in a couple of years. But at least, we can try it, right?

If you disagree with me, I understand you. How many people, so many opinions. And the truth is that my opinion is not one of the normal.
If you agree with me, I'm happy. So, please, share this article, wherever you live. Because only if people will know about the situation in our schools, we can change something.

If you have any comment, positive or negative, something I forgot in this comparison, contact me - and I´ll be happy for your feedback. Well, it´s a bit difficult to write about a thing like this - there are so many aspects, so I cant be 100% objective.
Especially when in front of me, there is long, long journey...


ES
ATENCIÓN: Este artículo es de la crítica de las escuelas y no habla de la situacion politica o social en el mundo.
No busques por el elogio, si no hay nada para elogiar. Pero tampoco no quiero decir algo malo de mis escuelas – ambas tienen sus errores y de ambas voy a escribir la pura verdad.
Muchas gracias para entenderme.


Ya les diché por la ultima vez que preparé un artículo en que estoy comparando la escuela Checa y Mexicana. Sí, todavía no conozco mucho a la escuela Mexicana, pero creo que conozco las cosas importantes. Y a la escuela Checa conozco demasiado.
Por el primero, algo de sistemas escolares:
En la Republica Checa, solo el año ultimo de la preescolar es obligado (de tres años), se comienza en el edad de 5. Despues la primaria y la secundaria. Este es diferente que en México – la primaria tiene 5 años, la secundaria 4. Despues de la primaria, alguna gente va a colegio, los otros a la „secundaria normal“. Despues de la secundaria hay muchas opciónes – el colegio continua con preparatoria (4 años), o se puede elegir otra escuela (2 o 4 años). Despues de la preparatoria hay „maturita“ – el examen final y la universidad. La universidad normalmente tiene 5 años.
En México, como ya probablemente conocen, es Preescolar (3 años), la primaria (5), la secundaria (3), la preparatoria (3) y la universidad.

Hay muchas (casi todas…) cosas difíciles para comparar, pero puedo intentar ser tan objetivo como puedo.

La escuela Checa se parece que es gratis. Claro, en la realidad se paga de nuestros tributos. No es 3400 peso como por ICO, pero el gobierno Mexicano no financia la educación. Y los tributos en México son mínimos.
La verdad es que ICO es la mejor escuela en Mazatlán, mi colegio en la Rep. Checa tambien dice que es el mejor (pues… era famoso, pero hace muchisimos años).
Por el dinero: 1:1

Vamos a regresar al prestigio. ICO (Instituto Cultural del Occidente) es muy famoso, todos lo conocen. Hay más que tres mil gente, la escuela tiene muchos eventos, participa en la caridad. Y aquí tenemos mi colegio… 600 alumnos es mucho, Kroměříž (mi ciudad, lo pueden pronunciar como „Cromnerris“) es muy pequeña, solo treinta mil habitantes. Pero la escuela casi no tiene su presentación. Y si tiene, es horrible. Sí, la escuela nos posibilita que participamos en competitiones. Y ya, nada más. Es todo. Sí, con este cada escuela tiene que jactarse, pero la mía no hace nada. Pocas veces en la pagina de escuela (que es horrible) hay un artículo de acierto en deporte, por ejemplo que ganamos seis escuelas pequeñas en basketball, pero nada más. No los importa que somos unos de los mejores en muchas competitiones científicas, donde las mejores escuelas participan. Ay, casi olvide – pocas veces lo dicen en el radio escolar.
¿Y la resultad? Nadie no conoce a mi escuela. Buen trabajo.
Para ICO 2 puntos, para mi colegio nada – y no es por la ultima vez.
3:1

El estilo de la educación
El estilo de la educación es… algo incomparable. Hay muchas cosas, pero podemos empezar con las más importantes:
¿Hay algo mejor en mi colegio? Claro, hay solo 30 personas en una clase (40 en ICO).
¿Hay algo mejor en ICO?
• Tenemos solo 9 materías (en la Rep. Checa sobre 14).
• Profesores enseñan solo una matería y no enseñ an a tantas clases como en la Rep. Checa.
• Francamente – aquí los profesores son mejores. La verdad es que en mi colegio hay muchas profesores y profesoras que no pueden enseñar nada, algunas veces me avergüenzo que son mis profesores.
• Nos quedamos en los profesores – aquí son menores. No es tan malo, pero los profesores viejos no pueden saber todo – hay muchas cosas nuevas que no conozcan de su escuela.
¿Que decir de la educación? Bien, México es Hispanoamerica, entonces nunca no puede ser lo mismo que Europa (pero no es tan malo). Claro que la gente no sabe lo mismo que la gente en la Rep. Checa, pero los que quieren estudiar pueden.
ICO es bastante mejor que el promedio, mi colegio probablemente no sabe que hay algo mejor que promedio.
5:1.5

Y ahora, por la otra vez ni un punto para la escuela Checa. Vamos a hablar del día escolar.
En la Rep. Checa, cada día la escuela se empieza a la hora diferente. Normalmente es 7:55, pero puede ser tambien 7:00 o 8:50. En México, todos los días a las 7:15.
Las clases en ICO tienen 5 minutas más, entonces este es lo mismo.
La diferencia son los descansos. Aquí tenemos dos, despues la 3ra y 6ta clase. Creo que es mejor que 5, 10 o 20 minutas despues de cada la clase.
Mi colegio normalmente se termina a las 13:20, pocas veces tenemos clases despues de la comida, hasta las 3 o 4. ICO se termina a las 14:30 tres veces por semana y a las 12:35 dos veces por la semana. Y no tiene clases despues de la comida.
La escuela Checa recibe 0.5 punto por su comenzacion más tarda.
6:2

ICO tiene su propia cafetería, la comida rapida y refresquería. ¿Que tenemos en mi colegio? La autómata para el agua. Muy buen trabajo, el gobierno, este es lo que tienes que hacer (claro, tambien teníamos una cafetería, hasta el parlamento lo prohibió, porque no es saludable – sorprendentemente, ahora todos an a una comida rapida que esta sobre 50 metros de la escuela).
Por la estupidez de nuestro gobierno: 7.5:2
Las clases en colegio huelen horrible. y las ventanas son siempre cerradas, porque hace frío. Y por eso siempre hace mucho calor en las clases. No, no es posible estudiar en estas condiciónes. En México nunca no hay calor (solo cuando el aire condicionado no sirve…).
Tenemos que comprar nuestros libros. En México, la escuela los compra, en la Rep. Checa no – y pocas veces es difícil encontrarlos.
8.5:2

Aquí no tenemos solo los libros, tambien tenemos manuales – libros escritos por el profe. Hay todo que vamos a leer.
Desgraciadamente, en la escuela no los podemos guardar, todos los días tenemos que traerlos.
9:2.5

Examenes y clasificaciónes. (Lo siento, pero no puedo encontrar nada mejor en mi escuela en la Rep. Checa…)
Aquí no tenemos exámenes sin aviso. Todos examenes nos avisan más que una semana antes y se escriben exactamente cuando terminamos con algun tema.
En un año escolar tenemos dos semestres, cada uno tiene tres periodos. En los días primeros nos dicen las fechas del examenes finales.
10:2.5

Tambien el estilo de los examenes es diferente – aquí casi siempre tenemos que elegir A, B, C, D, E o combinaciones.
Okay, no es mejor para todos…
10.5:3

En México, la evaluación es porcentual. ¿Tienes 10 % incorrectamente? Tienes 9 (en la Rep. Checa es diferente – lo mejor es 1 y lo peor es 5). ¿Tienes 50 % incorrectamente? 5.
Bien, en la Republica checa… no hay reglas para evaluar – cuando el profesor es tonto, puedes recibir 5 (lo peor) si tienes más que la mitad correctamente. Y no puedes quejarse, porque el profesor (la profesora) siempre tiene la razón y hace todo correctamente. La re concha de tu… Y el cambio pequeño del score. ¿Por que pequeño? Porque para mí, este es muy importante.
13.5:3

En la Republica Checa, estudiamos muchas cosas stúpidas – solamente porque „este siempre se ha hecho“. Muchisimas formulas, calcular sin calculadora… ¿Si hay cualquiera razón para enseñarlo? No. El plan de estudios no cambió desde los comunistos, por más que 30 años. Ese tiempo era necesario calcular sin las calculadoras. ¿Pero ahora, en año 2017?
15:3

… okay, para la escuela checa un punto por los conocimientos, que son mejores.
15:4

El equipamiento es similar – en México, los escritorios son para una persona, en Chequiapara dos – y de hecho no es muy bueno. En ambas escuelas hay proyectores y televisiones, en México, el aire y los ventiladoras son necesarios.
Mi colegio tiene un edificio historico, ICO es moderno, pero tambien bonito. La diferencia es que en ICO no tenemos que hacer la cartelera bonita, no tenemos que lavar el tablero, no tenemos floras en la classe… y tenemos la „clase con maestra“ (no sé como se dice en español – es una clase, donde se resolven todas cosas de la clase – actividades…) en el horario. En la Republica Checa tenemos esta clase ocas veces en el descanso, antes de la 1ra clase… y en las clases regular con la maestra. Pero es un poco porblema, porque con maestra teníamos solo geografía, dos veces por la semana, entonces no teníamos tiempo para nada.
Por la organización mejor (lógica):
16:4

ICO tiene sus camiones propios, en mi ciudad no es necesario, porque tenemos buena transporte de la ciudad.
En ICO no tenemos que hacer deportes – es buena idea.
Ni ICO ni mi colegio no tiene su comedor.
… hay muchas cosas, pero creo que ya dijé lo más importante (para mí) y el score no se va a cambiar mucho.
Sí, el score. La resultad es 16:4 – no lo esperé, pero aquí está. Todos dicen que las escuelas en Europa son unas de las mejores, pero tienen muchos errores y reglas stúpidas. Sí, el conocimiento es mejor, ¿pero el resto? ¿Creen que solo el conocimiento es importante, o las personajes tambien?
¿Que podemos hacer? Casi nada. Podemos apelar contra el gobierno para cambiar el plan de estudios, apelar contra la Union Europea para dejar las cosas a cuales no puede entender (mejor resolve sus problemas – tiene muchos). Sería locura pensar que podemos cambiar la sistema, todavía había muchas cosas malas, causan por la historia, por la naturaleza de la gente. Pero podemos intentarlo, ¿no?

Si no asienten conmigo, les entiendo. Cuantas personas, tantas opiniónes. Y mi opinion es un poco rara, yo sé.
Si asienten, estoy feliz. Y les pido para compartir este artículo, porque solo como así podemos cambiar algo. Por el primoero, la gente tiene que saber donde esta el problema.

Si tienen alguna duda, pregunta o algo que perí escribir, contacte conmigo – todas las reacciones son importantes para mí.
Es muy difícil escribir de este tema, porque nunca no puedo escribir de todas cosas que hay, siempre algo me faltará.
Especialmente cuando delante de mí, hay una ruta larga. Muy larga…

30. 10. 2017

3.2 Osmdesát dní? Kde?? / Eighty days? Where?? / ¿Ochenta días? ¿Dónde?

English in the middle.
Español debajo.

CZ
Ano, je to tak. I když se to zdá naprosto nereálné, jsem v Mexiku už 80 dní. Otázka zní - kam těch osmdesát dní zmizelo? Pořád mám pocit, jako bych teprve přiletěl, jako by si čas dělal co chce.
Pravdou zůstává, že jsem toho zažil hodně: důvod, proč jsem teď tak dlouho nic nenapsal, je ten, že jsem na to prostě neměl čas. Ano, já jsem neměl čas sednout si k počítači, za třicet minut napsat nějaký krátký příspěvek, potom jej případně přeložit... ne.
Takže za to se omlouvám, ale věřím, že mě pochopíte, když vám řeknu, že mimo školu jsem měl každý den v týdnu hodinu španělštiny, což bere jak neskutečné množství času, tak síly. Respektive správné by bylo použití minulého času - bralo. Proč? LEKCE ŠPANĚLŠTINY SKONČILY!!! Co to pro mě znamená? Znamená to to, že každý den je o víc jak dvě hodiny delší, s čímž souvisí i to, že nejsem tak unavený (což teď ovšem neplatí, za poslední čtyři dny jsou moje časy spánku 7:17, 5:33, 7:02 a 5:19; ale jo, celkem to zvládám, jak je ostatně vidět z toho, že jsem se zase dal do psaní). A co to znamená pro vás? Že blog zase ožije. Nebudu vám slibovat jeden příspěvek za týden - ne proto, že by nebylo o čem psát, ale proto, že pochybuju, že bych to stíhal. Můžu vám ale slíbit, že příspěvků teď nebude málo. A ještě jedna novinka, které jste si už možná všimli z nadpisu, budu psát i španělsky. Ze začátku španělsky psané články asi nebudou tak rozsáhlé, psané osobitě a bez chyb, ale nemůžeme chtít zázraky. Častěji než jedenkrát za měsíc.
Než se pustím do samotného příspěvku, napíšu vám sem seznam toho, co můžete v blízké době očekávat (přesněji: co doufám, že se mi povede napsat):
Průvodce po Mazatlánu (už mi chybí jenom fotky, tento článek jsem splácával dohromady poslední měsíc, slovo po slově, větu po větě... ale dokázal jsem to).
Článek, detailně popisující školu a srovnávající, jak je na tom v porovnání s českou.
Článek zaměřený na španělštinu, zábavná slovní spojení, nejhorší části gramatiky atd.
Výlet do Ciudad de México (ten má ale ještě skoro měsíc čas).
A taky jedno překvapení (na kterém už se pracuje), které byste tu nejspíš nečekali. Nebo alespoň ti z vás, kteří mě neznají...
Jestli toho bude víc nebo míň, netuším. Všechno závisí jenom na tom, kolik budu mít času.

...dobrá, úvod bychom měli. Takže začínáme:
Poslední příspěvek jsem psal po třech týdnech v Mexiku. Teď se blížím třem měsícům. Hodně věcí se změnilo, ale hodně jich pořád zůstalo stejných nebo téměř stejných. Takže pro srovnání sem napíšu něco málo o tématech, o kterých jsem psal minule. A stejně jako minule začnu tím nejdůležitějším.

JídloChybí mi chleba. Je to sice jediná negativní věc, ale celkem otravná. Sice tu je spousta různých věcí, kterým se říká "pan" (chleba), ale s českým chlebem to nemá moc společného. Většinou je to toustový chleba, nebo něco na způsob sladkého pečiva. Ale s tím jsem počítal. Lepší, než kdyby tu nebylo maso - to bych asi moc dlouho nepřežil.
Chystám se udělat nějaké české jídlo, ale dál než k chystání se se asi hned tak nedostanu. Nebojte, hned jak vyrobím něco jedného (něco, co bude jedlé víc než jednou), tak vás o tom budu informovat.
Jinak jsem tady nad míru spokojený. Když člověk moc nepřemýšlí o tom, co vlastně jí, není tu nic špatného. Ještě jsem nepotkal nic, co by utíkalo z talíře, ani nic, co by bylo odporné.
A co je pro všechny okolo mě největší překvapení, nepřibírám. Přesněji - po příletu jsem něco přes kilo zhubnul, pak jsem se zase vrátil na původní váhu. Ne že bych to nepředpokládal, já asi nemůžu přibrat, ale i tak je to divné vzhledem k tomu, kolik toho jím.

Škola
Vzhledem k tomu, že o škole bude samostatný příspěvek, nebudu si krást témata pod rukami.
Ve vší stručnosti - nic moc nemělo čas na změnění se. A taky já jsem neměl čas na to, abych do školy cokoli dělal. Což naštěstí nikomu nevadí. Kdyby vadilo, holt by měl smůlu...

Počasí
Tak tady tutově není o čem psát. Je vedro, nepamatuju si, kdy naposledy pršelo.
Listopad je prý pro Mazatlán měsícem hurikánů, tak uvidíme, jestli doopravdy. Pokud se nějaký slušný hurikán objeví, zkusím o něm napsat celý článek, aby vám došlo, že vichřice je jenom takový malý, příjemný vánek.

Lidé
Tady by i bylo o čem psát. Všechno z minulého článku platí, ale jsou tu i novinky, případně věci, které jsem minule zapomněl napsat.
Celkem zvláštní je to tady s hygienou. Člověl by čekal, že v zemi, kde ne všechny domy mají vodovod a přístup k pitné vodě, to s hygienou nebude žádná sláva. Omyl. Většina lidí je čistotná (pokud se nebavíme o odpadu) - když není mýdlo, používají jakési antibakteriální gely, které jsou téměř všude, kde se jí. Otázkou zůstává, jakou mají tyto gely účinnost... ale to je zas jiná věc. Skoro nikdo tu nemá zkažené zuby. Celkem bych řekl, že ohledně dentální hygieny jsou na tom mexičani líp než češi (což upřímě - je trochu ostuda).
Jiná část hygieny je čistota prostředí, která tu prakticky neexistuje. Toaletní papír se vyhazuje do koše (poprvé když jsem to zažil, po příletu do Ciudad de México, to bylo celkem divné, takové nepřirozené; teď už jsem si na to asi zvykl nebo co), s úklidem si tu nikdo těžkou hlavu nedělá. A to včetně těch, kteří to mají v náplni práce. Odpadní potrubí je kolikrát špatně udělané, takže některé ulice čas od času hezky páchnou (to se asi naučily od těch méně čistotných lidí).
A ano, i tady se najdou nepříjemní lidi. Není jich moc, ale jsou tu. A potom jsou tu, stejně jako všude jinde, otravní opilci.
Pořád ale ve výsledku platí, že lidi jsou tu příjemnější, než v Evropě, a výjimek je málo.

Kultura
V Česku mi bude chybět banda (hudební styl). Nebo se z ní tady zblázním. Nebo oboje troje. Tralala.

Španělština
Esta lengua, español, es fácil. Sí, no siempre, pero mayormente no tengo problemas ni con gramática ni con vocabulario. Pues verdad es que todavía hay muchisimas palabras que no conozco, mucha gramática, pero ya puedo hablar con la gente. A překládat se mi to nechce. Howgh. Tralala.

A teď už konečně k tomu hlavnímu, o čem chci v tomto článku psát. O tom, co jsem tady všechno (dobrá, na všechno si teď asi nevzpomenu...) zažil.

Zatím asi největší dobrodružství byla cesta sem, při které jsem se tak trochu nedobrovolně podíval do Saint Louis de Potosí, ostatní zážitky však nejsou o nic slabší.
Nejsem ten typ, který popisuje každý den, kdy vstával, kam a s kým jel, co tam dělal, jak se vrátil hrozně unavenej... copak to kohokoli zajímá?
Místo toho budu psát o tom, co by vás zajímat mohlo - o akcích.

První větší akcí, která by se dala nazvat akcí, po příletu bylo setkání s Rotary a ostatními inboundy. Jak to probíhalo? Každý o sobě řekl pár vět (anglicky nebo španělsky, podle svých jazykových schopností). Potom přišla prezentace, zkuste hádat čeho... ano, pravidel. Po sto padesáté osmé zas akorát jedna a ta samá pravidla.
Nějak jsme výklad všichni ve zdraví přežili, TRALALA, potom přišlo na řadu focení - neklamný důkaz toho, že výklad pravidel je u konce a bez problémů na něj můžeme zapomenout.

První akcí Rotaractu byla o pár dní později akce "Si whatsappeas no manejes" ("Pokud si píšeš na WhatsAppu, neřiť.") - spočívala v tom, že jsme jako paka stáli s transparenty na kruháči a rozdávali lidem vodu.



Asi ani nepotřebuje popis, že? Prostě neřiť.


Pak začaly lekce španělštiny, zabíjející celé dny, do toho pár večeří s Rotary, oslava Dne nezávislosti, až jednou...

Přišlo to někdy okolo dvaadvacátého září.
Všichni inboundi jsme byli pozváni na tajné místo, trochu moc odlehlé na to, aby nás tam někdo otravoval. Ostatně - cesta trvá 12 hodin, tak proč by tam kdo jezdil, že?
To místo se jmenovalo městečko Zirahuen, ležící na břehu stejnojmenného jezera.
Proč kolem toho dělám tolik tajností? Protože účel tohoto setkání byl tajný, neznala jej ani většina Rotariánů. A ti, kteří jej znali, nevypadali, že by nám chtěli říkat, o co jde. To je taky skutečný důvod, proč o něm píšu tak pozdě - zkrátka dřív by nebylo bezpečné o tom mluvit. Rotariáni totiž něco objevili. Něco, co se za žádnou cenu nesmí dostat mezi obyčejné smrtelníky...
Ne, dělám si srandu (ne, myslím to smrtelně vážně), jenom jsem se nudil v hodině matiky. 😇
Co je na tom pravda je to, že první orientation meeting probíhal v Zirahuenu (stát Michoacán), od 22. do 24. září. A taky je pravda to, že nikdo dopředu moc nevěděl, co budem dělat. Jisté bylo jen jedno: že jedno odpoledne bude zabito prezentací. O pravidlech. Stejně jako vždycky jindy. Teď ale pěkně od začátku:
Z Mazatlánu jsme vyjížděli 21. v noci, přesněji 22. v 0:20. Objednaný (jak jinak) autobus přijel z Culiacánu, pak jsme pokračovali přes města Tepic a Guadalajara, kde jsme nabrali další lidi. Do Zirahuenu jsme po menším bloudění dorazili někdy po třetí hodině odpoledne. Ano, cesta trvala déle, než můj let z Amsterdamu do Ciudad de México...
Pak konečně přišel na řadu oběd (všechno jídlo, co jsme v Zirahuenu dostali, bylo ryze mexické - takže tortily, hromada zeleniny, maso nespecifikovaného původu atp.) a po něm věc, kterou Rotary, ať už české nebo mexické, ovládá dokonale. Skoro. Tak trochu. Mizerně. Spíš by ta věc mohla ovládat Rotary. Řeč je o organizaci, konkrétně rozdělování do chatek. Když jsme se do té naší konečně dostali, zjistili jsme, že je nás jaksi víc než postelí. Tuším o tři. Nakonec se to vyřešilo tak, že jeden si zabral deky a ustlal si na zemi, další se přestěhoval(i) do jiné chatky.
Po ubytování se začal teambuilding - ten je pokaždé na jedno brdo, ale i tak to byla sranda. Jedna z obrovských výhod Zirahuenu pro jakékoli aktivity je ta, že tam nebývá horko. Odpoledne bylo cca 20 stupňů a chvílemi zataženo, takže ani poskakování nebylo k nevydržení.
Později odpoledne přišel čas na seznamování se se všemi. Za tuto část programu musím mexické Rotary pochválit - tak, jako v Česku je to formou prezentací, které nikoho nezajímají, nikdo si z nich nic nepamatuje a všichni akorát usínají, tady jsme měli talentshow. Napřed se normálně představili rotariáni, pak přišla řada na inboundy. Nezávidím Němcům - jedna hezká finta, ve španělštině je Německo Alemania.
V distriktu máme asi 110 inboundů z cca 22 zemí, většinou je ze země víc lidí. Až na Ekvádor, Argentinu, Finsko, Rumunsko, Indii a Česko(slovensko). S Finem a Indem jsme se domluvili, že předvedeme malou ukázku našich jazyků, já jsem se potom asi zbláznil nebo co - zpíval jsem píseň Slunovrat. A světe div se, ohlas byl velkolepý. Že bych opravdu uměl zpívat? Pořád se mi tomu nějak nechce věřit.
Talentshow skončila někdy v jedenáct, pak nás hned nahnali do chatek.
Další den, v sobotu, přišlo nevyhnutelné: prezentace pravidel. Toto je nuda všude, pokaždé a bez ohledu na provedení. Zas na druhou stranu chápu, že pravidla musíme znát perfektně - abychom měli co porušovat.
I přes toto jsme se nějak dostali, TRALALA, potom jsme se fotili (jak už jsem jednou psal - spolehlivý důkaz toho, že od pravidel už máme pokoj), dokud nezačalo pršet.
Po focení byl čas na výměnu odznáčků, vizitek a volný čas. Večer (v noci) jsme měli diskotéku - byla povedená, až na to, že bylo nepředstavitelné vedro - místnost neměla větráky a klimatizace ani otevřená okna nestačily na to, aby udržovaly teplotu na přijatelné úrovni.
Další den už byl jen odjezd, který se (díky schopnosti Rotary organizovat?) posunul na poledne.
Pár lidem bylo v autobuse špatně, takže jsme se podstatnou část vlekli závratných 50 kilometrů za hodinu. Výhoda této rychlosti byla, že do Mazatlánu jsme dorazili někdy ve dvě v noci a v pondělí (napsat "další den" je tady celkem nesmysl) jsme nemuseli jít do školy.
Celkové zhodnocení? Toto byl čistě meetink, žádný výlet - nic jsme neviděli, nikde jsme nebyli. Ale cíl meetinku byl splněn, dokonce i já si pamatuju hodně lidí.
Jestli mám Rotary co vytknout? Nejspíš ne. Až na organizaci, která je zmatená pokaždé, nic špatného tam pro mě nebylo. Výběr místa dobrý (holt centrum distriktu, to jenom Sinaloa je kvůli své protáhlosti tak daleko), jídlo výborné (nebo alespoň pro mě), program povedený (pravidla jsou nutnost, s tím nic nenaděláme).
Oproti meetinkům v Česku byl tento mnohem lepší - atmosféra uvolněnější, časový rozvrh ne tak přísný, větší zábava.



Mazatlánci
Zirahuen 


Po meetinku přišlo nic - škola, španělština, škola, španělština, škola, španělština, ško... tralala.
Konečně jsme od Rotary dostali peníze za září, já jsem se naučil používat plynový vařič, poprvé jsem šel na baseballový zápas (no ne tak úplně; bylo to přátelské utkání mezi Venados, mazatlánským týmem, jedním z nejlepších z Mexika, a týmem z hudební skupiny Banda Adictiva).

Další větší událost přišla 14. 10. Začala celkem zajímavě - o pár dní dřív jsem poprvé kontaktoval svého counselora, protože jsem potřeboval pár věcí pro report pro české Rotary. A ještě než mi odpověděl, se zeptal, jestli bych s ním o víkendu nechtěl jet na cestu katamaránem po ostrovech u Mazatlánu. Mohl jsem odpovědět něco jiného než "¡Sí, claro!" (Ano, samozřejmě!)? Jasně, mohl, kdybych to nebyl já. Žádnou možnost, jak se dostat na moře, si přece nemůžu nechat ujít, že?
Takže v sobotu, někdy okolo poledne, jsme vyrazili směr přístaviště. Na katamaránu už čekalo asi 15 lidí, všechno členové rodiny mého counselora (mj. výměnná studentka z Taiwanu - shodou okolností můj counselor je její host strýc).
Z Mariny Mazatlán jsme podél pobřeží vyrazili na jih, až k jihu Jeleního ostrova. Tam jsme zakotvili a všichni naskákali do moře, které je tu úžasně čisté a má teplotu snad přes 30 stupňů.
Potom jsme si udělali menší výlet na miniaturní sportovní plachetnici (asi do poloviny vzdálenosti mezi ostrovy a pobřežím) a zase jsme se vrátili. Když jsme byli všichni dost vyčvachtaní, vytáhli jsme kotvu a zamířili mezi ostrovy a pak na širé moře.
Ptačí ostrov nezískal své jméno náhodou - západní strana je téměř holá skála, výborně se tu daří ptákům, hlavně fregatám, kterých jsou tu snad stovky.
A poprvé jsem byl na opravdovém moři, s jeho silným větrem a vlnami. A asi největší zážitek byl, když jsem viděl hejno létajících ryb, které katamarán vyplašil. Většinu času jsem strávil na přídi, která jednak nejvíc poskakuje na vlnách, a potom se z ní taky dají dělat nejlepší fotky (což neplatí pro panorámata, při houpání lodi mobil prostě nedokáže udržet obzor rovný).
Do přístaviště jsme se vrátili někdy po šesté hodině odpolední. Pokud jsem před tím moře měl rád, teď bez něj asi nezvládnu žít - bez vln, větru, slunce, pomalu se sklánějícího k západnímu obzoru...



Viva Mexico!


No jo, první fotka na blogu, na které jsem jen já...


O týden později jsme měli první výlet s Rotary - v něčem byl skvělý, v něčem mě zklamal, teď ale od začátku, ať víte, o co vlastně šlo.
V pátek 20., ve tři hodiny ráno, jsme - opět - autobusem z Culiacánu vyrazili - opět - na jih a - opět - jsme nabrali lidi ze města Tepic. Tož tě pic. Cesta to byla jako každá jiná - nějakých osm hodin, poprvé jsem jel téměř opravdovým pralesem (z autobusu to celkem ztrácí na kráse), posunuli jsme se o jedno časové pásmo a konečně i do našeho města: Puerto Vallarta.
Dorazili jsme někdy po poledni, po ubytování se (které se samozřejmě neobešlo bez zmatků, protože Rotary) jsme měli volno do šesti. Součástí našeho hotelu byl bazén, kus pláže, několik restaurací, bar (všechno zdarma - jenom jaksi nikdo nepovažoval za nutné nám to říct) a lobby, jediné místo s WiFi (dokud se k nám nějak nedostal přístup na placenou WiFi, která fungovala po celém hotelu i na pláži).
V šest přišla prezentace. Ty škodolibější asi zklamu: nešlo o pravidla. "Sezení" začínalo tím, že autor nejlepšího reportu z každého města tento svůj report přečetl. Potom přišel čas na hlavní bod, info o výletech. Tak jako vždycky míval distrikt jeden velký, skoro měsíční výlet Ruta Maya, letos máme výlety dva - kromě Ruta Maya taky výlet na sever. Oba výlety mají zhruba dva týdny, Ruta Maya stojí 30 000 a výlet na sever 36 000 peso (1 peso = cca 1,2 koruny, závisí na kurzu). Tak nějak nevím, jestli je tato změna lepší - loni měsíční Ruta Maya stála něco přes 46 000 peso. Ti, kdo umí počítat, si z toho určitě vyvodí, že Ruta Maya byla o 20 000 peso levnější, než letošní výlety. 66 000 je trochu (dost) přehnané, takže pojedu jen na jeden výlet - a sever to nebude. Proč? Ruta Maya je Ruta Maya. Kdo nejde po stopách Mayů, jakoby ani nikdy nebyl v Mexiku. A ještě jedna věc - výlet na sever si s trochou štěstí můžu zařídit s mám counselorem, případně i s ostatními inboundy z Mazatlánu. A celkem bych i řekl, že kdybych se staral o finance, srazil bych náklady z 2 400 peso na den na přinejmenším polovinu.
Je trochu škoda, že Ruta Maya se scvrkla na polovinu své původní doby - asi sotva toho uvidíme tolik, co bychom viděli minulé roky. Jenže, to už je holt... modernizace. A co je nové, to je dobré. Musím na tom hledat ta pozitiva, a to třeba v tom, že budu mít výborné rodiny, které bych nikdy neměnil - pokud se nestane něco nepředvídatelného - a se kterými můžu podniknout taky pár výletů. Mexiko je moc velké a má moc úžasných míst na to, abych je během jednoho roku, kdy jsem tu navíc jako student, ne turista, mohl vidět všechna. Co z toho vyplývá? Že se sem budu muset vrátit.
Konec počítání, snění, a zpátky do Puerto Vallarty. Vzhledem k tomu, že prezentace výletů trvaly do devíti hodin, ten den už se toho víc nestihlo.
V sobotu jsme měli volno až do tří hodin odpoledne - takže jsme samozřejmě celou tu dobu hnili na pláži, v bazénu, v moři nebo v hotelu.
Když už jsme byli dostatečně zhnilí, ve tři hodiny jsme dostali nová trička (pochvala pro Rotary - bílá a lehká), pobrali vlajky a vyrazili co centra města.
Takové malé srovnání s Mazatlánem: obě města mají Malecón (nábřeží), po našem jezdí i auta, ten v Puerto Vallartě je jen pro pěší. V čem má Mazatlán jednoznačně navrch je přilehlé okolí - i mimo Malecón jsou ulice relativně čisté, široké, osvětlené, jednoduše příjemné. Ve Vallartě, když sejdete z Malecónu, dostáváte se do špinavého města, na obou stranách úzké cesty vysoké domy, které pocit z krásného Malecónu, ležícího jen o dvacet metrů dál, trochu likvidují. Trochu dost. Co se dá ve městě dělat? Skoro nic. Obchody jsou prakticky stejné jako v Mazatlánu, jenom se v nich prodávají místní cetky. A místní tequilu.
Sraz byl v 8, zpátky na hotelu už se toho moc nedělo. Další den byl odjezd plánovaný na jedenáct (ano, vyšlo z toho 12), abychom ještě něco stihli, hromadně jsme vstávali v pět hodin ráno a šli na pláž. Nebylo žádné vedro. Svítání za horami je krásné. Aby bylo ještě lepší, vyjel jsem výtahem do nejvyššího patra hotelu (tuším osmnácté patro). Celý východ slunce jsem nafotil, mám několik úžasných fotek. Bezchybné načasování - když jsem se vracel na zem, baterka v mobilu to vzdala.
Cesta zpátky byla naprosto obyčejná. Nic neočekávaného se nestalo, do Mazatlánu jsme se vrátili někdy okolo půlnoci. Naštěstí jsme v pondělí nemuseli jít do školy - i kdybychom museli, pochybuju, že bych byl schopný vstávat - už dlouho jsem nebyl tak unavený, jako po návratu (no jo, dost možná za to může to, že jsem toho ze soboty na neděli naspal asi dvě hodiny...).
A jak jsem na začátku avizoval - něco mi na tomto výletě chybělo. Co to bylo? Puerto Vallarta sama o sobě není až tak úžasná. Má kolem sebe ale spoustu úžasných míst - skrytou pláž na Isla de Marieta, Rio Canopy, prales - a my jsme nic z toho neviděli, nikam jsme nejeli. Neříkám, že by se mi na pláži nelíbilo, ale já prostě nejsem ten typ, který se spokojí s tím, že se válí na pláži a užívá si nicnedělání. Ano, mám pláž rád, ale mám ji i v Mazatlánu, ani ne pět minut chůze od domu. Zato Skrytou pláž mám celkem z ruky. A když už to k ní mám takto blízko, vidím ji akorát tak na fotkách... Takže Puerto Vallartu jsem si připsal do seznamu míst, která ještě musím navštívit. Seznam už je to celkem dlouhý - pokud budu mít možnost navštívit třetinu, a napsat o tom články, budu rád a vy se nebudete nudit.



A toto je prosím česká vlajka. Vlála už někdy v Puerto Vallartě?


Katedrála


Byla celkem sranda naskládat se na tu fotku.


Východ slunce (ne, noční pohled na město)


Co mě čeká v nejbližší době? Především překlad tohoto článku, který asi taky chvíli zabere. Potom, snad o víkendu, nafotím fotky a publikuji Průvodce. Za necelý měsíc pojedem s Rotary do Ciudad de Mexiko (už vím která místa tam navštívíme - a nemůžu se dočkat) a potom... to ví snad jen déšť. Který se nám už víc jak dva týdny úspěšně vyhýbá. A vítr. Ten vítr, co už dávno začal vát, a vane nás dál, stále dál a dál.



EN
Yes, it's right. Even though it seems totally unrealistic, I´m in Mexico for 80 days. The question is - where these eighty days were gone? Still, I feel like I just arrived, like the time does what he wants. 
The truth is that I have a lot of experiences: the reason why I didn't post any article for so long is that I simply didn't have time to do it. 
Yes, I did not have time to sit down, in thirty minutes write a short post, then eventually translate it... no.
So for that, I apologize, but I believe you´ll understand when I tell you that every day, after school, I had Spanish classes,  which takes an incredible amount of time and power. Well, correct would be to use the past tense - took. Why? SPANISH LESSONS ENDED!!! What does it mean for me? It means that every day is more than two hours longer, what is connected with the fact that I'm not so tired (okay, now it´s not true, in the last four days I slept 7:17, 5:33, 7:02 and 5:19 hours; but yeah, I´m okay now, as you can see from the fact that I continue with writing). And what does it mean for you? The blog comes alive again. I will not promise one post per week - not because I don´t have anything to write about it, but because I doubt I´ll have time. But I can promise that soon there will be a lot of new articles. One more novelty, that you may already have noticed from the title, I will write in Spanish. In the beginning, the Spanish articles will not be as long as the other versions, they´ll not be written so individually and without mistakes, but we couldn´t expect miracles. More than once a month.

Before I start with the actual article, I will write here a list of what you can expect soon (more precisely, what I hope I will write):
Mazatlán guide (already I miss only photos, this article I was writing last month, word by word, sentence by sentence... but I managed it). 
Article about school and how does it compare to a Czech school.
Article about Spanish - funny phrases, the worst parts of grammar etc. 
Trip to Mexico City (still it has about 20 days)
And one surprise you probably wouldn´t expect (already in progress). Or at least those of you who do not know me... 
If there will be more or less, I do not know. Everything depends only on how much time will I have.

Okay, introduction completed, here we go:
Last post I wrote when I was three weeks in Mexico. Now, I´m here about three months. A lot of things have changed, but also many of them still remained the same or nearly the same. So for comparison, here is a little about topics about which I wrote last time. And equally to the last time, I´ll start with the most important.

Food
I miss bread. While this is the only negative thing, it´s annoying. Although there are a lot of different things, called "pan" (bread), with Czech bread that does not have much in common. Usually, it is toast bread or a kind of pastry. But this I expected. Better than if there wasn´t meat - probably I wouldn´t survive for long.
I´m going to make some Czech food, but there is the same problem as like as with blog: I don´t have time. Don´t worry, as soon as I make something eatable (something you can eat more than once), you'll be informed about it.
Otherwise, I´m very satisfied here. When you don´t think so much about what do you actually eat, there´s nothing really bad.  I have never met anything that fleeing from the plate or anything that would be horrible.
And the biggest surprise for everyone around me (except I don´t miss my family) is that I don´t gain. More precisely - after my arrival I lost about 1 kilo, then I went back to my original weight. 

School
Since the school will have separated post, I will not steal my own topics under my hands.
In the brevity - nothing had time to change. And I didn´t have time to do anything for school. Fortunately, nobody cares. And if so, it´s not my problem.

Weather
Well... there is really not to write about.  It's hot, I can´t remember the last time it was raining.
They say November is a "month of a hurricanes" for Mazatlán, so maybe there will be something funny soon. I hope. Yes, I really want to see a hurricane - just because in the Czech Republic there´s nothing similar.
So if decent hurricane appears, I'll write about it.

People
Yes, there is everytime something to write about. All from my previous article is basically true, but also there´s something new or some things I forgot last time.
Omne strange thing is hygiene here. You´d probably expect that in a country where not all homes have water supply and access to clean water, hygiene wouldn´t be really good. Mistake. Most of the people are neat (if you´re not talking about waste) - when somewhere is no soap, using a kind of antibacterial gels which are almost everywhere. Well, the question is, if these gels have any effect... Almost nobody here has bad teeth. In total, I would say that about dental hygiene Mexicans are doing better than the Czechs (in fact, it´s pretty shameful).
Another part is how they clean their environment. Toilet paper is thrown away in the trash (the first time I experienced after arriving in Mexico City, it was quite strange, such unnatural, now I got used to it), nobody cares about cleaning a lot. This includes people who´re getting money for cleaning.
Drain pipes are not the best here, so some streets really smell sometimes.
And yes, even here you can find unpleasant people. Not a lot of them, but they are here. And then there are, as everywhere else, annoying drunk people.
In overall, it´s true that people are more friendly and pleasant here than in Europe, and there are not a lot of exceptions.

Culture
In the Czech Republic, I will miss banda (music style). Or I'll get crazy with it. Or both three. Lalala.

Spanish
Esta lengua, español, es fácil. Sí, no siempre, pero mayormente no tengo problemas ni con gramática ni con vocabulario. Pues verdad es que todavía hay muchisimas palabras que no conozco, mucha gramática, pero ya puedo hablar con la gente. And i don´t want to translate it. Howgh. Lalala.

And now, finally, let´s go to the main topic of this article. About all (okay, probably I can´t remember everything) my experiences, since I arrived.

Probably the biggest adventure was my journey - when I involuntarily visited Sant Louis de Potosí because of a tropic storm in Mazatlán. But the other experiences are amazing too:
I'm not the type who describes every day when he woke up, where and with whom he went, what he did, how he returned very tired... Does anybody care about this?
Instead, I will write about what you might be interested in - the events. Bring popcorn, it will take some time.

The first major event that could be called event, after arriving, was a meeting with Rotary and other inbounds. How did it go? everyone said a few sentences about himself (in English or Spanish, depending on their language skills). Then came the presentation, try to guess which topic... yes, rules. After one hundred and fifty-eighth times again just one and the same rules. Somehow we healthy survived it, LALALA, then time to take some photos came. A solid evidence that the interpretation of the rules is over and without problems we can forget it.


A few days later we had the first event with Rotaract: "Si whatsappeas no manejes" (If you use WhatsApp, don´t drive) - based on that we stood on a roundabout with banners and handed out water to people.


I think it doesn´t need description.


Then Spanish classes started, killing all days. We had some diners with Rotary, the celebration of the Independence Day, and then, suddenly...

It came sometime around Sept. 22nd
All inbounds, we were invited to a secret location. So remote that anybody could annoy us. After all - the journey takes 12 hours, so nobody has reason to go there. That place was called town Zirahuen, situated on the bank of the lake with the same name. Why do I speak about it like it´s a secret? Just because it IS a secret. The purpose of this meeting was a secret, neither a lot of Rotarians didn´t know it. And those who knew didn´t seem like they would tell us what´s going on. That's the real reason I'm writing about it so late - just because it wasn´t safe to write about it earlier. Rotarians had discovered something. Something at any price shouldn´t get to mortals...
Of course, I´m just kidding (no, I´m very serious, listen to me!!!), I just was bored during the math class.
What's true is that the first orientation meeting took place in Zirahuen (Michoacan state), 22nd to 24th September. And it's also true that nobody knew exactly what will we do. Only one thing was absolutely sure: that one afternoon will be killed by a presentation. About the rules. The same like every time. Now, however, from the very beginning: 
We left Mazatlán at the Thursday night (exactly, in the Friday morning, 12:20 am). The bus arrived from Culiacan, then we went through the city Tepic and Guadalajara, where we recruited more people. To Zirahuen we arrived, after a little wandering, sometime after three o'clock in the afternoon. Yes, it took longer than my flight from Amsterdam to Mexico City...
Then finally he had a lunch (all the food we got in Zirahuen was purely Mexican - tortillas, a pile of vegetables, meat of unspecified origin, etc.). And after it, comes something Rotary, whether Czech or Mexican, controls perfectly. Almost. A bit. Miserable. Rather, this thing could control Rotary. We are talking about the organization, more precisely about the distribution to our cabins. When we finally got ours, we found that we are somehow more than we have beds. But we solved it - one guy made his bed on the floor, other moved to another cabin.
After that teambuilding started - it´s always the same, but it was funny. One of the huge advantages of Zirahuen for any activity is that it is not hot there. The afternoon was 20 degrees and overcast at times, so even running wasn´t unbearable. 
Later in the afternoon came time to familiarize yourself with everybody. For this part of the program, I have to commend the Mexican Rotary - in the Czech Republic, we have presentations. They´re boring, nobody cares about them, it´s impossible to remember anything and the most of the people is almost sleeping. Here we had a talent show. First Rotarians had a regular introduction, then inbounds. First people from Germany. Why? Because in Spanish, Germany is Alemania.
In the district, we have about 110 inbounds from about 22 countries, usually more people from each of them. Excepting Ecuador, Argentina, Finland, Romania, India and the Czech Republic ("Czechoslovakia"). So with Finn and Indian, we decided to demonstrate our languages. Then I sang a song Solstice (originally: Slunovrat, by music band Brontosauři). And wonder of wonders, the response was magnificent. That I really could sing? I still can not believe it. 
Talent show ended at eleven, then we went "directly" to our beds.
The next day, Saturday, came the inevitable: presentation of the rules. This is boring everywhere and every time, regardless of performance. Again, on the other hand, I understand that we need to know the rules perfectly - we have to know what are we going to break.
Somehow we survived, LALALA, then we took photos (as I once wrote - reliable evidence that we´re done with the rules) until it started to rain.
Then we had time to change pins and business cards. In the night we had a disco - and it was unimaginable heat there. The room had no fans and air conditioning with opened windows was not enough to keep the temperature at an acceptable level. 
The next day there was only leaving, which (because of the ability of Rotary to organize?) moved up to noon.
Few people on the bus were wrong, so we went at the constant speed 50 kph. To Mazatlán we arrived at 3 am and on Monday (write "the next day" is a bit nonsense here, did you notice?) we didn´t have to go to school.
What do I think about it in overall? It was a meeting, not a trip. We didn´t see anything, we didn´t go anywhere. The goal of the meeting is that I remember a lot of people - more then inbounds from the Czech Republic. Is there any reason to rebuke Rotary? Probably not. Excepting the organization, which is confused every time, there was nothing bad for me. They chose a good place (well, the center of the district - only Sinaloa is so far.  excellent food (or at least for me) program hilarious (the rules are necessary, there's nothing we can do with it). 

Compared to meetings in the Czech Republic, it was much better - more relaxed atmosphere, the schedule not so strict, more fun.


Mazatlécos

Zirahuen 


After meeting came "nothing" - school, Spanish, school, Spanish, school, Spanish, scho... LALALA
Finally, we received our money for September and October, I learned to use a gas cooker, for the first time I went to a baseball game (not really a match; it was a friendly game between Venados, mazatlán team, one of the best in Mexico, and a team of musical group Banda Adictiva).

Next event came on 14th October. It started a bit interestingly - a few days before I contacted my counselor for the first time because I needed to ask for some things to report for the Czech Rotary. Before he answered he asked if I want to go to a trip to islands of Mazatlán at catamaran. Could I answered something different than "¡Sí, claro!" (Yes, of course!)? Yes, I could, but it wouldn´t be me. Because I can´t miss any opportunity how to get to the sea. 
So on Saturday, sometime around noon, we went to the dock. On our catamaran, there already were about 15 people from my counselor´s family (eg. exchange student from Taiwan - incidentally my counselor is her host uncle).
From the Marina Mazatlán, we went along the coast to the south, to the south corner of Deer Island. There we anchored and everyone jumped into the sea, which is amazingly clean there and has a temperature of 30 degrees Celsius.
Then we made a little trip on a miniature sports sailboat (to about halfway between the islands and the coast), and again we came back. When we didn´t want to swim longer, we pulled anchor and headed for the islands and then out to the sea.
Bird island got its name for a good reason: there are maybe hundreds of birds (Fregata minor) around it - west side of the island is almost bare rock, perfect for them.
And the first time I was on a real sea, with its strong winds and big waves. And probably the greatest experience was when I saw a flock of flying fish startled by our catamaran. Most of the time I spent at the prow (it´s the funniest because of waves).

To Marina, we returned sometime after six o'clock in the afternoon. If I've previously liked the sea, now I probably cannot live without it - without waves, wind, sun, slowly sloping toward the western horizon...


Viva Mexico!


Yeah, 1st photo on this blog where I am



A week later we had our first trip with Rotary - in something it was really great, something let me down. But now but from the beginning, let you know what was going on.
On Friday, 20, at three o'clock in the morning, we - again - by bus from Culiacan went - again - to the south, and - again - we recruited people from the town of Tepic. The journey was normal - about 8 hours, for the first time I went through the rainforest (but from bus it loses its beauty), we changed our time-zone, and finally, we arrived into Puerto Vallarta.
It was about 2 pm, so we took our rooms (of course, it was a bit confused, because of Rotary) and then we had free time until 6 pm. Our hotel has a swimming pool, a part of beach, several restaurants, a bar (all free - just somehow no one thought it necessary to tell us) and the lobby, the only place with WiFi (until somehow we got access to paid WiFi, which worked throughout hotel and on the beach).
At 6 o´clock presentation came. If you´re gleeful, I´ll let you down: it wasn´t about rules.
First, some people read their reports (Rotarians chose the best report from each city), then time for the main point came: info about big trips. Every time we had one big trip: Ruta Maya. This year we have Ruta Maya and a trip to the north. Both of them have about two weeks, Ruta Maya costs 30 000 peso and the north trip 36 000 (1 USD = 19 peso). Well, I don´t know if this change is good - last year, Ruta Maya took almost 1 month with price 2500 USD.
Well, 66 000 peso is too much, so I´ll go only to one of the trips. To Ruta Maya. 
Unfortunately, now Ruta Maya has only a half of its original length - we can´t see everything we could see in past years. But it´s just... modernization. And everything new is good. Well, there are also some positive things on it - I´ll have really good families (sure, all my families are good) so I´ll have more time to be and travel with them. Mexico is too big and has too many amazing destinations that it´s impossible to see them all in one year as an exchange student. What does that mean? That I have to come back to Mexico. And not only for a single trip, I hope.
Okay, now let´s stop dreaming, and back to Puerto Vallarta. Presentation about trips ended at 9 pm, so we didn´t have time to do anything more that day.
On Saturday we had free time until three o'clock in the afternoon - so we spent the day at the beach in the pool, in the sea, and in the hotel. 
Then we received new T-shirts (white - such a good idea), we took our flags and went to the city center. 
A small comparison with Mazatlán: Both cities have Malecón (seafront), in Vallarta is only for pedestrians. Why is Mazatlán better? Both of Malecons are amazing, but the difference is that in Mazatlán, surrounding areas are relatively clean, wide, illuminated, simply pleasant. In Vallarta, when you walk down the Malecón, you get into the dirty city, on both sides of the narrow roads are big, ugly buildings, contrasting with Malecón, situated just twenty meters away. What can you do in the city? Nothing. Shops are almost the same like in Mazatlán, they´re only selling local products (souvenirs, trinkets, tequila).
The reunion was at 8, nothing much happened back at our hotel. The next day was a departure scheduled for eleven (yes, finally at 12), we woke up early and went to the beach. There was no heat.
Sunrise over the mountains is beautiful. To make it even better, I rode the elevator to the top floor of the hotel (about the eighteenth floor) and took some really amazing photos. It was timed flawlessly - when I came downstairs, the battery in my phone has run out.
The journey back to Mazatlán was totally normal and boring. Nothing unexpected happened and to Mazatlán, we returned sometime around midnight. Fortunately, on Monday we didn´t have to go to school. Fortunately, because I doubt that I was able to get up - for a long time I was not as tired as when I returned (yeah, quite possibly to blame for the fact that from Saturday to Sunday I slept about two hours...).
And as I notified at the beginning - something I missed on this trip. What was it? The city itself is nothing interesting. But there are a lot of amazing places around the city, such as the Hidden beach on Marieta Island, Canopy river, rainforest - and we didn´t see anything, we didn´t go anywhere. I don´t say I don´t like the beach, but I´m not that type of person, who wants only to lie on the beach and don´t do anything. Yes, I love the beach, but I have it in Mazatlán, less than five minutes walking of my home. But Marieta Island is a bit far for me, and when I´m so close, I can see it only on pictures. So immediately I put Puerto Vallarta on the list of places I have to visit them.

The list is already quite long, I´ll be happy if I´ll visit 1/3 of these places. The more places I´ll visit, the more articles I´ll write.


And this is Czech flag. Has it ever blow in Puerto Vallarta?


Cathedral


Nice photo, it wasn´t easy to take it.


Sunrise (no, night view to the city)


What should I expect in the near future? Especially translation of this article, which will take some hours (to English: almost 7). Then, perhaps this weekend, I´ll take more photos of Mazatlán and publish next article, Mazatlán Guide. In less than one month, I´m going to Mexico City with Rotary (I know which places we´ll visit - and I can not wait for it) and then... it´s in the wind. Or maybe rain knows it. The rain, which more than two weeks get around us. Or just wind. The wind, which is all the time blowing and blows us away, farther and farther.


ES
Sí, es verdad. Aunque es totalmente increíble, estoy en México por más que ochenta días. Y la pregunta es: ¿A dónde estas días disaparecieron? Todavía tengo sentimiento que ahorita llegué, que tiempo no funciona normalmente.

Pues la verdad es que tengo muchisimas experiencías – la razón porque tanto tiempo no he escrito nungun artículo es que no tuve tiempo. Sí, yo no tuve tiempo para escribir un artículo pequeño durante 30 minutas, despues traducirlo… no.
Lo siento por eso, pero ojalá que me entiendan si les diga que todos los días despues de la escuela tuve clases de español – y son pesadas y necesitan mucho tiempo. Pues aquí sería correcto usar el pasado – necesitaron. ¿Por qué? CLASES DE ESPAÑOL YA SE TERMINARON!!! ¿Que lo significa para mí? Que cada el día tiene dos horas más que antés y no estoy tan cansado (bueno, ahora no es verdad, en los últimos cuatro días (cuando estuve escribiendo la version checadormí 7:17 horas, 5:33, 7:02 y 5:19… pero sí, como se puede ver en que de volví a escribir el blog, estoy bien). ¿Y que lo significa para ustedes? Que voy a escribir muchos artículos nuevos (y tambien quero traducir a español los artículos pasados). No creo que puedo publicar un artículo por la semana – porque todavía tengo muchas cosas para hacer y escribir en tres idiomas no es muy fácil.
Antes de que voy a empezar con el tema principal, voy a escribir aquí que pueden esperar próximamente (más precisamente: que espero que puedo escribir):
Guía de Mazatlán (ya me faltan solo las fotos)
Artículo de las diferencias en la escuela aquí y en la Republica Checa.
Artículo de español (su gramática…)
Viaje a Ciudad de México
Y tambien una sorpresa (para la mayoría de ustedes).
Si más o menos, no sé. Depende solo de tiempo

...entónces ya tenemos la introducción y podemos empezar:

El artículo pasado escribí despues de tres semanas en Mazatlán. Ahoríta son tres meses. Muchas cosas cambian, pero tambien muchas son iguales. Así que para la comparacion voy a escribir poco de iguales temas como por la última vez. Y como por la última vez comenzaré con lo más importante.

La comidaExtraño el pan. Es la única cosa negativa, pero un poco aburrida. Sí hay muchas cosas que se llaman pan, pero no parecen a pan („chleba“) de la Republica Checa. Pero todo esto yo sé cuando llegué. Afortunadamente hay carne – sin lo no podría sobrevivir mucho tiempo.
Estoy preparando para hacer alguna comida checa, pero todavía no tuve tiempo.
Casi todas comidas me gustan aquí – si no piensas que estas comiendo, no hay nada malo. No he visto ni nada corriendo del plato ni nada asqueroso.
La sorpresa es que no gano. Precisamente – despues de mi llegada adelgacé sobre un kilo, despues volví al normal. Sí lo supuse, probablemente no puedo ganar, pero es muy raro, como mucho.

La escuelaBueno, estoy preparando un artículo de escuela, entonces no voy a describirlo aquí.

El climaDefinitalmente no hay nada para decir. Aquí hay calor, no me recuerdo quando lluvió.
Para Mazatlán, el noviembre es un „mes de los huracanos“, entonces etoy esperando para algun.

La genteAy, hay algo para decir.
Pronto voy a traducir mi artículo pasado, donde hablo mucho de la gente.
Una sorpresa para mi es la higiene aquí. Así que no hay agua en todas las casas, la mayoría de le gante es limpia – si no tienen el agua y jabón, se usan geles antibacterianos. La pregunta es si sirven para algo, pero… se usan.
En la higiene dental, Mexicanos son mejores que Checos. Buen trabajo.

La culturaCuando regresaré a la Republica Checa, voy a extrañar banda. O aquí enloquecaré de ella. O ambos tres. Heyahoo.

Español
Para mí, esta lengua, español es fácil. No siempre, pero mayormente no tengo problemas ni noc la gramática ni con el vocabulario. Pues la verdad es que todavía hay muchisimas palabras que no conozco, nucha gramática, pero ya puedo hablar noc la gente. (No lo tradujé ni a Checo ni a Inglés.) Howgh. Heyahoo.
Okay, ahorita vamos a empezar con el tema principal de este artículo. De todas (pues probablemente ahorita no puedo recuerdar a todas…) cosas que experiencié.

La aventura mayor fue mi ruta a México, cuando „visité“ Saint Louis de Potosí. Pero eso no significa que otras cosas no son interesantes.
No soy el tipo de hobre quien describe cada día, cuando se levantó, a donde fue, con quien, como regresó tan cansado… es este interesante para quienquiera?
En vez de escribir todo, voy a escribir sobre eventos.

El primer evento despues de mi llegada fue encuentro con Rotario y los otros estudiantes de intercambio. Que estuvimos haciendo? dijimos algunas frases sobre nosotros (en inglés o español, no todos supimos hablar español). Despues tuvimos una presentación. ¿De que? Claramente de las reglas. 158 veces lo mismo. Siempre las reglas son iguales.
De algún modo sobrevivimos, HEYAHOO, despues fuimos a tomar las fotos – la prueba que esta vez ya terminamos con las regla y podemos olvidarlas sin los problemas.

El primer evento de Rotaract fue „Si whatsappeas no manejes“ (alguien necesita la traducción como en otras versiónes de este artículo?) – estuvimos en la glorieta y repartimos el agua a los conductores.


Creo que no necesita la descripcion.


Despues las clases de español se empiezaron, entonces no tuvimos tiempo para nada. Tuvimos algunas cenas con Rotario, la celebración del día de la independencia, y una vez…

Vinó sobre 22 de septiembre.
Rotario nos invitó a un lugar secreto, demasiado lejos de alguien quien nos pudó fastidiar. La ruta tomó 12 horas…
Este lugar se lama Zirahuen – un pueblo que se halla en la orilla del lago Zirahuen, en estado Michoacan.
¿Por que tantos secretos? Porque la razón de esta junta fue el arcano, ni la mayoría de la gente de Rotario no lo supó. Y por eso estoy escribiendo de este evevnto tan tarde – antes fue muy peligroso hablar de este. Rotarians algo descbrieron. Algo muy dangeroso para los mortales…
Claro que solo estoy bromeando (no, es serio), solo estuve aburrido en la clase de matemáticas.
La verdad es que tuvimos nuestra primera junta en Zirahuen, de 22 a 24 de septiembre. Y tambien la verdad es que casi nadie no supó que vamos a hacer. Supimos solo una cosa: Por la tarde tendremos la presentación. De las reglas. Por la otra vez lo mismo. Pero ahora, desde el princípio:
Salimos de Mazatlán en 21 de septiembre (exactamente 22 a las 0:20). Nuestro camion ordenado (claramente) vinó de Culiacán, despues continuamos por las ciudades Tepic y Guadalajara, donde otras personas juntaron con nosotros. A Zirahuen llegamos a las tres de la tarde. Sí, la ruta tomo´más tiempo que mi vuelo de Amsterdam a Ciudad de México…
Por fin tuvimos la comida (toda la comida en Zirahuen fue tícipa mexicana – tortillas, verdura, carne,…) y despues la cosa en que Rotario (en la Republica Checa y México es lo mismo) es lo mejor. Casi. Poquito. Horrible. Pues la cosa puede gobernar a Rotario. Estoy hablando de la organización, más precisamente de la separación a las cabañas. Cuando llegamos a nuestra cabaña, averiguamos que tenemos solo seis camas para 8 personas… Entonces alguien fue a otra cabaña y un brasileño dormió en el suelo.
Y despues teambuilding – este siempre es lo mismo, sin embrago fue divertido. Una vertaja de Zirahuen para actividades es que no hay mucho calor. Por la tarde había solo sobre 20 grados Celsius y nublado, así que podríamos correr.
Despues de teambuilding fuimos a conocer a todos. Un compliment a Rotario de México: En la Republica Checa tenemos presentaciones. Aburridas, nadie no puede recordar cualquier información y todos solo tienen sueño. Aquí tuvimos talentshow. Por el primero rotarios tuvieron presentación normal, despues los estudiantes de intercambio.
En nuestro distrito hay sobre 110 estudiantes de 22 países, mayormente más gente de una país. Excepto Ecuador, Argentina, Finlandia, Rumania, India y la Republica Checa (y nadie de Eslovaquia). Con finlandés e indio nos compusimos a presentar nuestras lenguas, después estaba cantando la canción Solsticio (originalmente Slunovrat de grupo de música Brontosauři). Sorprendentemente a todos les gustó. No supe que sé cantar…
Talentshow se terminó sobre las once, despues fuimos a dormir inmediatamente.
Al día siguiente vinó lo ineludible: la presentación de las reglas. Eso siempre es sburrido, no depende de la ejecución. Por la otra parte comprendo que tenemos que conocer las reglas perfectamente – si las queremos violar…
De algun modo lo superamos, HEYAHOO, despues fuimos a tomar las fotos (= terminamos con las reglas), antes de comenzó a llover.
Tuvimos tiempo para intercambiar las tarjetas de visita y las insignias y tiempo libre. En la noche fue disco – me gustó, pero había mucho calor.
El día siguiente tuvimos que salir temprano (claro, con Rotario en el mediodía).
A Mazatlán regresamos a las dos en la noche y en lunes (desgraciadamende no „el día proximo“) no fuimos a la escuela.
Generalmente – este no fue un viaje, fue solo la junta – no visitamos nada, no fuimos a ningún lugar. Pero fue una junta buena, recuerdo a mucha gente.

Si había algo malo? Probablemente no. Comparado con las juntas en la Republica checa me gustó mucho más – fue más divertido, no tan stricto.


Mazatlécos

Zirahuen 



Despues del viaje a Zirahuen vinó nada – la escuela, español, la escuela, español, la escuela, español, la esc… ¡HEYAHOO!
Por fin recibimos nuestro dinero de Rotario, aprendí a usar la cocina de gas, fui al partido de beisból,…

El evento siguiente vinó en el 14 de octubre. Empiezó un poco interesante – dos días despues contactar con mi consejero, porque tuve que preguntar a algunas cosas para el reporte para mi distrito en la Republica checa. Antes de me respondió me preguntó si quiero ir a un paseo en catamaran a las islas. Claro que respondí „¡Claro que sí! ¿A que hora?“
Entonces en el sábado, a la una por la tarde, salimos por la marina.
Alguna gente ya estuvo esperando en el catamarán, incluso mi amiga te Taiwán – mi consejero es su tío.
De Marina Mazatlán fuimos al sur hasta la punta meridional de la Isla de Venados. Anclamos ahí y fuimos al mar – es fantásticamente limpio y tiene más que 30 grados Celsius.
Hicimos un viaje en el velero pequeño, cuando no queríamos nadar más, apuntamos al mar, más allá de las islas.
La Isla de Pájaros tiene una buena razón para su nombre – hay cientos pájaros, especiamentelas fregatas comúnes.
Por el primero visité el mar regular, con su viento fuerte y las olas grandes. Lo más bonito fue cuando vi los peces voladores.
La mayoría del tiempo pasé en la proa, que es lo más divertido – en las olas brinca más que el resto del barco.

Al puerto regresamos a las seis de las tarde. Si antes me gustó el mar, ahorita me encanta – las olas, el viento, el sol, bajando al horizonte occidental…


¡Viva Mexico!


Sí, la primera foto en este blog donde solo yo estoy



Una semana más tarde tuvimos el primer viaje con Rotario. En algo fue muy buen, en algo me decepcionó, pero ahorita desde el principio.
En viernes 20 de octubre, a las tres de la mañana salgamos – por la otra vez – en el camion que vinó de Culiacán – por la otra vez – al sur y – por la otra vez – fuimos por la ciudad Tepic. La ruta fue normal – sobre 8 horas, por la primera vez fui por el bosque lluvioso (bien, del camion pierde su belleza…), cambiamos la zona horaria y por fin llegamos a nuestra ciudad: Puerto Vallarta.
Llegamos despues de la una, despues del alojamiento (casi sin problemas) tuvimos el tiempo libre hasta las 6. Una parte de nustero hotel fue la alberca, la playa, los restaurantes y el bar (todo gratis para nosotros, solo nadie no nos dijó…). Antes de alguien nos dijó la contraseña para WiFi del hotel (y tambien la playa), tuvimos WiFi solo en el vestíbulo.
A las 6 tuvimos la presentación. ¿Alguien de ustedes tiene la mala intencion? No, no fue presentacion de las reglas sino de informaciónes de los viajes.
Pero por el primero, el mejor de cada ciudad leyó su reporte (todos increíble!).
Y despues los viajes. En nuestro distrito tenemos dos viajes – la Ruta Maya y Viaje al norte. Todos tienen duración sobre dos semanas, Ruta Maya por 30 000 peso y Viaje al norte por 36 000 peso. Honestamente no quiero que es mejor que en los años pasados – teníamos solo la Ruta maya, casi un mes por 46 000 peso. Este año, 66 000 peso es demasiado – entonces voy a ir solo a un viaje. A la Ruta Maya.
Quien no va en las huellas de los Mayos, como si nunca no hubiera visitado México.
Y ojalá que el norte de México pueda visitar sin Rotario.
Desgraciadamente, la Ruta Maya tiene solo la mitad de su duración pasada – apenas podemos ver lo mismo. Pero este es… la modernización. Y todo moderno es mejor. Pues tengo que buscar por los posotivos – tendré más tiempo con mi família. Y voy a tener las famílias mejores.
Que lo significa? Que despues tengo que visitar México por la otra vez. Sin Rotario, sin escuela. Que alguna vez tengo que regresar.
Okay, vamos a volver a Puerto Vallarta. La prezentación terminó a las nueve, este día no hicimos más cosas.
El sábado tuvimos tiempo libre hasta las tres – estuvimos en la playa, en la alberca o en nuestro hotel.
A las tres recibimos las camisetas nuevas (blancas – ¡Gracias, Rotario!) y salgamos por el centro de la ciudad.
La comparacion pequeña con Mazatlán: ambos ciudades tienen Malecón, en Mazatlán hay la calle, en Puerto Vallarta es solo para los peatones. En Mazatlán, el venicidad es mejor – es limpio, las calles son grandes, hay mucha luz, simplemente simpático. En Vallarta, las calles son angostoy con los edificios grandes y son sucios.
Que se puede hacer en la ciudad? Casi nada. Es lo mismo que en Mazatlán – solo hay tequila local.
A nuestro hotel regresamos a las 8.
El día próximo, tuvimos que salir a las 11 (claro, finalmente a las  12), nos llevantamos a las 5 y fuimos a la playa y ver la salida del sol.
Tuve la elección del momento perfecta – cuando estaba regresando a mi habitación, la batería en mi celular se descargó.
La vuelta a Mazatlán fue aburrida – todos esaban dormiendo, regresamos en la medianoche. Y el día próximo no tuvimos que ir a la escuela. Afortunadamente, de sabado a domingo estaba dormiendo solo dos horas.
En el princípio dijé que algo extrañé en este viaje. ¿Qué? Puerto Vallarta no es tan fantástico, pero cerca hay muchos lugares que quiero visitar – la playa perdida en las Islas Marietas, río Canopy, el bosque lluvial – y nosotros no visitamos nada, no vimos nada. No quiero decir que la playa no me gusta, pero la playa tengo tambien en Mazatlán. Pero la playa perdida esta un poco lejos para mí. Y cuando estoy tan cercita de ella, la puedo ver solo en las fotos. Entonces Puerto Vallarta es un de muchos lugares que quiero visitar.


Y este es la bandera checa. ¿Por el primero en Puerto Vallarta?


Catedral


Buena foto, pero fue un poco difícil hacerla.


La salida del sol.


Que va a pasar pronto? Por el primero la traduccioń de este artículo – creo que más que una semana. Despues voy a tomar las fotos y publicar el artículo de Guía de Mazatlán. Muy pronto voy a ir a Ciudad de México (23 de noviembre; ya sé cuales lugares vamos a visitar – y son fantásticos) y despues… Quiero solo la lluvia lo sabe. No llovió por más que un mes. Y el viento. El viento, cual siempre sopla. Y nos sopla adelante, siempre solo adelante.